str. 91
úmrtnost ukazují okresy Kraslice, Falknov, Most, Fridland, Liberec a Praha, nejmenší Královice, Čáslav, Jilemnice, Milevsko, Vltavotýn a Krumlov. Násilné smrti silně přibývá, sebevražd bylo od r. 1787—1789 42, od rokn 1875—1877 však 912, v roce 1888 docela 1267!
Vystěhovalou za desetiletí od r. 1880—90 bylo 8-85 %. N.
J. Novotný. Návod ku sbírání a zachraňování předhistorických památek. V Praze (F. Šimáček), 1894. Stran 20, cena 20 kr.
Autor, jak v úvodu praví, sestavil tento návod dle nejlepších podobných rukojetí a svojí zkušenosti, hlavně pro amateury v archaeologii, jakých je u nás jistě mnoho. Předeslav předem několik důležitých ob>-cnýcti pravidel, přistupuje pak k pravidlům speciálním, jak se zkoumají jednotlivé druhy památek: nálezy v nánosech diluviálních, poklady (depótj), hradiště, zbytky ohydlí (stavby kolové a jámy) a hroby (s mohylami, b»z mohyl, kosterně, žárové a jiné). Na konec přidán stručný návod ke konservování zachráněných památek.
Doporučovati knihu netřeba. Od té doby, co uveřejnil J. E. Vocel r. 1845 návod podobný, neměli jsme u nás nic takového. Moravský olomúcký „Návod" do českých krajů nepronikl, a také mu lecos důležiténo pro praxi schází, jak vy svitne snadno ze srovnání jeho s návodem Novotného. Tyto okolnosti samy stačí, abychom koupi této laciné a vhodné knížky doporučili co nejvřeleji. Dr. J. M.
Ed. Piette. L'epoque éburnienne et les races humaines de la periodě glyptique. Saint-Quentin, 1894.
Pod podivnými názvy skrývá se obíah místy velmi zajímavý. Co jest to „époque éburnienne, glyptique"? Spisovatel fám brzy vysvětluje; ostatně, kdo znal dosavadní hlavní oior činnosti Ed. Pietta nebyl sám v rozpacích, co tyto nové názvy znamenají.
Dosud se mělo za to, že obyvatel» Evropy, teprve když došli ve vývoji své industrie do doby t. zv. madeleinské, počali se zabývati i uměním, hlavně řezbou v kosti. Piette učí však, že již před tou dobou rozkvetlo umění ve Francii v době solulrťffké*. Celou tuto dobu, kdy se palaeolithický člověk ve Francii tak horlivě cvičil v skulptuře, zove pak dobou glyptiky a dělí ji na dvé: dobu starší, v níž za materiál k řezbám sloužila slonovina (ép. é burnienne), a mladší, v níž po zmizení slonů z Evropy nastoupil materiál jiný, horší: paroh sobí (ép. tarandienne) Pudle formy věcí řezaných nazývá spisovatel obě doby i périfanésickou (úplné sošky) a prostupickou (plochý reliéf napřed a vzadu). Prvá doba tedy odpovídá 2 části ještě Mortilletově ISolutrénu, druhá době madeleinské.
Život člověka v obou dobách líčí Piette dosti pěkně a názorně, při čemž přirozené pozornost věnuje prvým pokusům umění, hlavně soškám představujícím podoby lidské. Typ ženského těla (mužská sošlba práce v slonovině je representována ve Francii hlavně d ěma nalezšti: na severu sídlištěm v Solutré (Maconnais), známým svým bohitstvím koní, ale chudým na památky umělecké, na jihu stanicí u Brassempouy-en-Chalosse. Tato nová stanice, bohatá i na zvířenu i na, památky umění, není ještě šíře známa, a Piette trpce stěžuje si na své kollegy archaeology, kteří poznavše její důležitost r. 1891, zkoumání jeho a p. de Laporterie-a činili všemožné překážky. N.
H. d'Arbois de Jubainville. Les premiers habitants de l'Eu-rope ďaprěs les écrivains de 1'antiquité et les třavaux des linguistes.
T. II. Paris (Tborin), 1894
