typ celtoslovanský tvoří jádro arijského plemene v Evropě. Franc. P u-laski. Kurhan popowiecki (str. 4O. Mohyla z doby pozdní. Bole si. Pod-czaszyňski. Wykopalisko z grobu cialopalneg.» we wsi Dembe pod Ka-liszem: (str. 47.). Velmi zajímavý hrob s milodary práce římské (bronzový naběrák, skleněná miska a nádoby hliněné). Dr. Julian Talko-Hr.ý n-cewicz. Charakterystyka flzyczna, ludów Litwy i Rusi (str. 51—172). Práce obsáhlá a velmi důlpžitá na základě zkoumání cizích i vlastních. Předmětem jich byli spisovateli 1. Literci a Lotyši, 2. Bélorusi a 3. Poláci z Podlesí bývalého. Všeho všudy zkoumáuo na 422 místech, vsích, osadách, koloniích 1732 individuí (1462 mužů, 270 žen). Zapisovány bvly: pohlaví, věk, pak barva pleti, očí a vlasů, tvar nosu i tváří: měřeny vzrůst, rozměry lebky, proporce trupu ix těla celého. Nejvíce jasných vlasů a oři je u Litvíno-Lotyšů a Podlesáků. Všichni jsou krátkohlaví, nejvíce Ukrajinci, nejméně Litvíni, Bělo-rusi a Podlesáci. Tito také mají tváře delší a užší. Spisovatel spojuje tyto větve s typem finnským a hledá tu vliv míšení s Finy.

L' anthropologie. Directeurs M. M. Carthailhac, Hamy, Topinard. T. IV. Paris, 1893.

Dr. J. Am bia let. L'éncéphale dans les cränes deformes du Tou-lousain (str. 11). Velmi zajímavý článek o deformacích lebek prováděných dosud v okolí Toulousů ve Francii. Theodore Reinach. De quelques faits relatifs ä l'histoire de la circoucisinn chez les penples de la Sýrie (str. 28). Salomon Reinach. Le chěne dans la médécine populaire (str. 32). Dub v léčitelství lidovém. S. Ke in ach. La situle de Kuffarn et les vases d'Oedenburg (str. 182). Popis a výklad známých figurálně ozdobených popelnic. R. C o 11 i g n o n. Recherches sur les proportions du tronc chez les Franeais (str. 237). 2 typy francouzské liší se nejen hlavou ale i proporcemi trupu. Potomkové starých světlovlasých dolichocefalů severních mají trup dlouhý, cylindrický, sploštělý, relativně úzký v pánvi. Jejich kapacita hrudní je menší než u typu druhého, tmavovlasého, krátkolebého. Trup tohoto je široký a kratší. Plémě prvé navrhuje Collignon zváti dle bruselské úmluvy hallstattským (Kymrovr, Gallové, Germani, Skandinávci), druhé proti tomu alpským (Celti, Liguri, Rheto>é. Slovani). Rozlišování ras i názvy jsou chybné a nevhodné. Max. Ko val e v s ky. La famille matriarcale au Cau-case (str. 259). Dr. P. Topinard. L'anthropologie aux Etats unis (str. 301). Přehled dosavadních prací, ústavů a žurnálů anthropo logických v Severní Americe. P'A c y. Marteaux, casse-téte et gaines de hache néolithiques (str. 385). O palcátech a kladivech neolithickýcb, zhotovených z parohů a ornamentovaných. E. T. H a m y. Cränes mérovingiens et carolingiens du Boulonnais (str. 513). Salomon Reinach. Le mirage oriental (str. 539 a 699). Zajímavý článek, mající za předmět omyly, které v archaeologii prae-historické u mnohých povstávají tím, že.se věří na orientální původ všeho: náboženství, domácího chovu zvířat, obilí, megalithů, jadeitu a nefritu, staveb kolových, kovů—jakási orientální „fáta morgana". K tónin připojuje spisovatel ještě pojednání o skutečných vlivech Orientu na Evropu východní a shrnuje výsledky takto : l.jsou vztahy mezi řečí Kappadoků (Hettitů) a Kiliků, 2. jsou vztahy mezi uměním hettitským a mykénským, 3. jsou vztahy mezi vlastními jmény kilickými a etruskými, jakož i 4. mezi pomníky hettickými a etruskými