str. 179
nějších, jak to někdy u divochů zvykem bývá.5) Některá tato barviva se velmi dobře zachovávají a přirozeně se usazují po rozpadnutí měkkých částí těla na kostech; v porósní hmotě kostí se dobře zachytí, kdežto z okolní půdy časem bývají vymyty tak, že je nelze •v ní ani dokázati. — Barva na kostech může proto velmi dobře pocházeti z barvy, kterouž bylo tělo pomalováno, a jest jaksi důkazem, že v předhistorické době člověk používal barvy buif pro okrasu svého šatstva, nebo ještě spíše k ozdobě těla malováním a tetováním. Pro to svědčí též nálezy hrud barevných a střepů barvou potřísněných. Chovám ve své sbírce několik střepů z neolithických jam u Litoměřic, •o nichž později zprávu podám, červenou barvou zbarvených, dále několik kostí a zlomek mlatu kamenného, který, jak se zdá, k roze-tření červené barvy sloužil, oboje pocházející z jam mezi Lhotou a M. Žernoseky. Vedle podobně zbarvených střepů nalezl J. Delgado •v jeskyni u Fuťninhy blíže Peniche ubroušené kosti (i lidské), které ,po jeho náhledu sloužily k roztírání barev.
Hroudy barviva byly pak hojně nalezeny jak v mnohých diluvial-ních stanicích (Výpustek, Kostelík, Předmostí, Sehuasenried, Martinshöhle u Letbmathe atd.), tak i v jamách a hrobech z dob mladších. Jsou to hlavně kusy tuhy, bílého vápna (křídy), dále haematit a limonit, červený okr.
Vedle těchto nálezů svědčí ještě pak celá řada okolností o tom, že předhistorický člověk své tělo maloval a tetoval; neb tetování není nic jiného, než napouštění kůže barvou tak, že se docílí barvení nezničitelného, t. j. barva se vpouští do četných jemných ran obyčejně pomocí zvláštních nástrojů v podobě jehel (těsně vedle sebe postavených. 6) Lartet7) měl také skutečně některé předměty z jeskyně aurignacské, zhotovené z kostí a z parohů za nástroje k tetování určené; ale je ovšem dovolen také jiný výklad, neboť stejným právem mohly by se i některé jemné nožíky pazourkové za podobné nástroje prohlásiti.
Pro oblibu malování a tetování těla v pravěku mluví především rozšířenost těchto obyčejů po všech zemích necivilisovaných a civili-sovaných v nynější době; vzpomeňme si jen, jak hojné jest ještě nyní u vojáků, námořníků atd. Joest má i barvení tváří našich krásek za zbytky původního malování těla.8) Zvyk sám má svůj původ v zvláštní
5) Také mumie peruánské bývají natřeny silnou vrstvou červené barvy (Reiss u. Stübel: Das Todtenfeld von Ancon. Text k tab. 29.)
6) Tedy bodáním; kromě toho se tetuje nožíky, tedy malými řezy, a konečně vpalováním.
7) Annales des Sciences nátur. 4. ser. Zool. XV.
8) Das Tätoviren, Körperbemalen etc. str. 12. Že užírání líčidel v dámském světě nepovstalo během posledních století, nýbrž se traduje od ne-pamětných dob, svědčí skutečně pro náhled, dle něhož jest to dědictví po malovaných předcích pravěku.
