(neb aspoň otec s blízkým příbuzným) se synem k rodičům nevěsty „na smlouvy", t. j. na námluvy. Tu umluví se příbuzenstvo obojí strany o věně i o podmínkách, za kterých propouští otec synovi hospodářství, zvláště jaký se má odváděti postupujícím výměnek, jaké podíly se ostatním dětem „vyhodí" a zdali a kolik let ještě budou postupující na statku hospodařiti.

Věno nevěstino záleží pravidlem ve věcech movitých. Nevěsta obdrží na př. tolik a tolik tisíc, dvě dojné krávy, jednu jalovici, tříletou hřebici, šest ovcí a nově kovaný vůz; jen výminkou, když jsou obě strany z téže obce neb aspoň v bezprostředním sousedství, dostane nevěsta též louku nebo kus pole.

Při smluvách určí se také čas, kdy bude „veselka" (svatba) a podle toho „zanesou se ohlášky na faru."

Svatba koná se vždycky v úterý. Nejvíce veselek bývá v masopustě. Na náklonnost snoubenců k sobě příliš mnoho se nehledí. Ženich ovšem co muž spíše se dovede vůli rodičů opříti, nevěsta však jest v ohledu tom často politování hodná. Domlouvá se jí tak dlouho a vychvaluje se hospodářství ženichovo a nastávající blahobyt, až ubohá domlouváním unavena povolí. „Já tě nenutím," říkává oteč, „dělej si co chceš, ale buď jista, že nevezmeš-li si ho, více se o tebe starati nebudu." — A obrátí-li se nevěsta ve své tísni k příbuzným za pomoc, uvádějí jí tito na paměť čtvrté přikázání, že „dobře jest rodičů poslechnouti." Také na stáří se u snoubenců příliš nehledí. Ženich bývá někdy více než dvakrát starší nevěsty. Ěíkává se: „Chlapec na louce — holka na kolíbce". Nerado se vidí, když se ženich uchází o mladší dceru, ač jest starší její sestra ještě svobodná. Vdá-li se mladší dcera dříve než starší, říká se o ní, že své starší sestře „hodila groš do trní".

Příbuzenstvo jest překážkou manželství. Zřídka jen naskytují se případy, že si bratranec za ženu vezme sestřenici, a povídá se, že takové manželství nebývá šťastné. Nepřijde-li po námluvách ke svatbě, jest strana vinu mající povinna, dáti straně nevinné přiměřenou náhradu jen tenkráte, byla-li náhrada při smluvách ujednána. Před uzavřením sňatku nebývá žádného závazku mezi snoubenci, neboť smlouvy platí jen pro případ, že to ke skutečnému sňatku dojde. Přece však nepokládá se za slušné, když byly již strany v chrámě ohlášeny, „veselku zkaziti'1, a stává se to tedy jen velmi zřídka, a to jen z velmi důležitých příčin, na př. dozví-li se strana teprve teď o nepočestnosti nevěsty, nebo že ženicb není zachovalý, že jest opilec, karbaník, že statek jest tajně příliš zadlužen atd. Zejména nevěstě bývá to k hanbě, když po projití některé ohlášky ženich ji nechá seděti a s jinou se ožení, neboť se předpokládá, že se u nevěsty nějaká vada nebo nějaký nedostatek objevily. Proto přísloví napomíná ženicha: „Nežeň se očima, ale ušima." — „Než se ženíš, pošli uši mezi lidi."