U nevěsty přísně se hledí na nevinnost. Která nezachovala své spanenské čistoty, nesmí jíti „pod věncem" na oddavky. Věno připadá pravidlem muži, jenž obětuje je na zaplacení podílů svým sou-.rozencům a jiných na statku ležících dluhů; za to ovšem stává se žena spoluvlastnicí hospodářství.

Svazek manželský jest nerozvížitelný. Soudní rozvedení jest neobvyklým, byL by tu i byly takové podmínky, za jakých zákon rozvedení dovoluje. Nedopátral jsem se ani jediného případu, kde by manželé se byli dali soudně rozvésti. Ženě ponechává se úplně vedení domácnosti, obstarávání kuchyně a drůbeže, kdežto věcí muže jest

0 práce polní a ostatní hospodářské se starati a o výživu rodiny pečovati. On jedná a vyplácí pracující lid, prodává sklizeň pozemků, kupuje i prodává dobytek, rozkazuje čeládce a jest vůbec pánem a velitelem v hospodářství.

Jen kde muž k tomu jest méně způsobilý ženy, uchopí se tato vedení hospodářství sama; takovému hospodářství však lid nepřeje, jak tomu nasvědčují přísloví: „Dobře hospodářství stojí, kde se žena muže bojí." „Běda tomu domu, kde poroučí kráva volu." Na své mimořádné vydání má žena to, co jí vynáší drůbež, která jest výhradním jejím majetkem. Taktéž přísluší jí výtěžek z krav a z máku

1 lenu. S tímto výtěžkem může žena volně nakládati.

Výměnek postupujících rodičů záleží v doživotním bezplatném užívání bytu ve stavení hospodářů (obyčejně v druhé menší „výměn-kářské" světničce), v společném užívání příslušenství k bytu a v naturálních dávkách všeho, čeho k živobytí jest potřebí, jako obilí, bramborů, vajec, másla, masa, soli, dříví a pod. Výměnek odvádí se čtvrtletně ku předu. Srovnávají-li se výměnkáři dobře s hospodářem, neberou výměnku, nýbrž stravují se s hospodáři společně a vypomáhají jim ještě v domácí i polní práci dle své možnosti.

Vychováním dětí zabývá se v nejútlejším mládí ovšem matka ; když pak děti povyrostou,. stará se otec více o syny, matka výhradně o dcery.

Pod mocí otcovskou zůstávají děti, dokud se neprovdají, nebo neožení, a ve společné domácnosti s otcem bydlí, třebas i překročily 24. rok věku svého. Ožení-li se však syn třeba ještě neplnoletý (pod 24 let starý), vystupuje z moci otcovské, má-li sám samostatnou živnost a nezůstal-li ve společné domácnosti s otcem. Vdá-li se dcera třeba neplnoletá, vystupuje ihned z moci otcovy a vstupuje pod moc svého manžela.

• Za svatou povinnost a za krásnou ctnost pokládá se, o staré rodiče pečovati a je ošetřovati; nicméně mnoho dětí na tuto povinnost zapomíná. Nejvíce hospodáři pokládají výměnkáře za obtížné břemeno. •Nezřídka povstávají hádky, ano i soudní spory o výměnek. Proto dí přísloví: „Snáze vyživí otec sedm dětí, nežli sedm dítek otce."