Nemají-li zámožní manželé vlastních dítek, berou si za vlastní děti některého blízkého příbuzného. Takovým dítkám říká se ^chovanec", a je-li to děvče, „schovanka". Schovanci podrží svoje rodné jméno. O schovance starají se jejich pěstouni až do vzrůstu jejich a pak je hledí přiměřeně provdáním aneb oženěním zaopatřiti.

Rodina zasloužilého bibliothekáře Dra. J. J. Hanuše, známého vedle jiných prací také studiemi z oboru zvykosloví a báje-sloví českého i slovanského, věnovala do bibliotheky Musea království Českého korrespondenci Dra. Hanuše s vynikajícími spisovateli, a mezi jiným také korrespondenci s Boženou Němcovou. *) S laskavým svolením ct. rodiny otisknu z této korrespondence některé záznamy o pověrách, obyčejích, pořekadlech a pod., jež Bož. Němcová zasílala svému příteli Hanušovi k jeho studiím:

Zde v Praze jedna bába (prodává v jednom kostele svíčky) vždy, když její dcera kočku tresce, okřikuje ji takto: „Nebí mi kočku, kdo tě bude po smrti převážet?" Já to jednou slyšela, i ptám se jí, jak to míní, a ona mi na to, že to slýchala již od svojí matky a báby (pochází kdesi z Berounska), že kočky po smrti duše na onen svět převážejí. Nikde jinde jsem ale o tom jaktěživa neslyšela.

Pověra o Lucii v Balařovských Darmotech i též jinde na Slovensku. Večer před sv. Lucií chodí ženská bíle nastrojená od domu k domu. Na hlavě má řešeto (síto), které pokryto je bílou plachtou, v ruce nese vařečku neb pometlo. Děti i starší musejí se modlit a dostanou někdy i bití od ní. Na Lucii nesmí hospodyně ani příst, ani šít, ani chléb péci, sice by se jim za krátký čas nějaké neštěstí stalo,