nohu by si zlámaly aneb cos podobného, nebo když nic jiného, nemohly by slípky vajec nésti. Na Lucii dává se slípkám hrách, aby hodně nesly, a kravám kus česneku, aby hodně dojily. Česneku kousek požije ten den každý člověk v domě, i dobytek i psi, a sice aby bo-sorky neuškodily. V cechách, v hradeckém i boleslavském kraji známo, že chodí Lucie, také se ní děti straší, ale neukazuje se, jen se povídá, že je to bílá, rozcuchaná ženská. Také se užívá „Lucka" co nadávka pro ženské divé, rozpustilé a nedbale ustrojené.

Když se vrátí (v Trenčínských horách) z pohřbu, chodí jeden a štochá kyjem do všech koutů v sednici i celém stavení, volaje: „Kde si, tu si?11 — a když se mu odnikud hlas neozve, je teprv jistota, že duše zemřelého se nevrátila.

Čtyrmecitma (z Domažlická). Každý den odpoledne ve čtyry hodiny zvoní se „čtyrmecitma". Když chtějí děti na matkách svačinu, odbývají je obyčejně: „Ještě ani nezvonilo čtyrmecitma" (po staro-česku Čtyrmecitma == 24).

S vínem jít o svatbě (z Domažlická). Ve městě je posud ten zvyk, že nese mladé děvčátko před svatebníky do kostela víno, které kněz posvětí. Když jdou z kostela, postaví se děvčátko s ním na práh u domu nevěstina a plný pohár podá ho matce nevěstině neb starosvatce, ta všem připije, pak ženichovi a nevěstě podá a teprv vyjdou do stavení.

Kdo má zvyk sedat s lokty o stůl podepřenými a bradu o dlani, říká se, když jednu ruku opřenou má, že je půl Bavoráka; obě-li, äe je celý Bavorák (na Domažlicku).

Jak náš skladatel praví: „Již sem mínil dál nepsati," chtěl žaloby své skončit, ale vzporaněv si na poměr poddaných k Židům, několika málo rysy žaluje i do těchto, takže i nám zbývá některou zmínku o nich přičinit.

V XJrburu (1748) nacházíme pouze, že v Poděbradech byla koželužna, „kterou sobě žid pronajímá a platí ročně i z handle v krámských věcech 40 k., za handle z kozí padlého dobytka 30 k. míš." Dle Vaváka předním předmětem obchodu židovského byl prodej kořalky, kterou do r. 1675 i Sadští museli odbírati od panského žida; ale toho roku císař Leopold I. povolil, „aby oni Sadští při obci jich