svobodného pálení páleného bez všeho odvozování obyčejného platu1 z kotle do důchodu cis. vycházejícího bez překážky užívati mohli a toho nyjií i na časy budoucí moc měli." 108) Tak někteří sousedé pálili kořalku a prodávali 1 žejdlík za 10 kr. sami a šenkýřům ji přenechávali po 5 kr. žejdlík, i platili obci „z kotle vinopalního" po 1 zl. 30 kr., při čemž cizí kořalka byla pokutou 2 kop, pak 1 k. míš. zakázána. R. 1756 najali právo vinopalní tři sousedé za 12 zl. ročně,

1 dostali od obce „klobouk vinopalní", byli však krátce z obchodu toho židem vinopalním vytlačeni, neboť platil více, ano dle správy z r. 1762 platil 308 zl., maje ovšem od obce i vinopalnu (č. 125) asi s 22 měřicemi pozemků, „což Ee vše s právem pálení a šenkování kořalky pro místní potřebu a s starým obchodem kupeckým a handlem židovským" pronajímalo židovi na čas 3 let od r. 1756, později na 6 let. Sousedé byli povinni od něho kořalku bráti, žid však byl povinen kořalku prodávati při ceně žita po 2 zl. 30 kr. strych za 5 kr. žejdlík, a při každých 15 kr. více o V2 kr. dráže. Kdo byl dopaden, že jinou kořalku má, byl mu ustanoven „plen kořalky", a to z každého žejdlíku po prvé 1 kr., po druhé

2 kr. a po třetí 3 kr., z čehož dostal žid, chudí a udavač každý po jedné třetině. .

Při vinopalně v Sadsku zřídila se r. 1796 synagoga, ovšem se svolením; neboť zákaz stavěti synagogy i školy židovské z r. 1650 byl obnoven r. 1723. Roku následujícího byl soupis židovských rodin a počet jich omezen, ano r. 1744 měly se z Čech vystěhovati; v XVIII. stol. nesměli Židé bydleti blíže křesťanského chrámu neb v náměstí, aniž křesťanskou čeleď držeti, domy a role kupovati, chléb pro křesťany péci, olejem handlovati, špýchary, mlýn, mýta, ovčíny a pivováry najímati pod pokutou 1000 dukátův, a r. 1781 bylo jim nařízeno řeč židovskou odstraniti a německé užívati, posléze r. 1787 příjmení přijati.

Židé starší nosili vousy (křesťané se holili) a mladý žid dle nařízení z r. 1760 musel nositi na levém výložku u rukávu „žlutý flíček" nebo celý levý výložek žlutý, a židovky žluté tka-nice, což r. 1781 odstraněno.

Za ochranu osoby i obchodů svých platili židé tak zv. „ochranný peníz", jenž na Poděbradsku r. 1716 činil 8 zl., r. 1768 pak 19 zl. 30 kr.; ale r. 1789 vydán byl patent o dani židovské s platností po Čechách všeobecnou.

Při velikém tomto omezení nelze se diviti, že pak žid v těch věcech, kde měl právo, za něž zajisté mnoho platil, hleděl ho v pro-