Korberského dvora r. 1795"; rozumí se tím nepochybně poplužní dvůr Körber na panství litomyšlském u samých hranic moravských, z něhož brzy potom udělali vesnici; nemohla to býti služba nucená z nařízení panského, nebof mladší Josef Procházka v matrice choceňské výslovně jest poznamenán jakožto poddaný choceňský, jakož Slatina patřila k panství choceňskému a nikoli litomyšlskému; kromě toho po r. 1731 vrchnosti již nikoho nemohly ke službě čeledínské nutiti.

Podle vypravování Františka Procházky otec jeho zakoupil se v Pekle u Vamberka r. 1810, byv dříve nějaký čas poklasným panským ve Lhotce Rychnovské či snad ve Velké Lhotě u Borovnice. Usedlost, kterou si v Pekle koupil, byla chalupa č. 50, při kteréž byly tehdáž jenom dva korce pole; byli z ní povinni týdně jeden den vrchnosti robotovati. Podle zápisu, vtěleného 1. října 1810 do knihy pozemkové, Josef Procházka z Velkých Lhot dal za tu usedlost 1140 zl. (bez udání měny, patrně v černých bankocedulích). Josef Procházka měl se svou manželkou Apollenou čtyři děti; František narodil se, jak za to má, roku 1816, a přečkav bratra a dvě sestry, dosud zůstává v chalupě č. 50, ke kteréž během času přikoupil několik korců polí; shledal jsem v ní dobrý pořádek a čistotu.

Josef Procházka pekelský byl všeuměl. Kromě polního hospodářství pletl košíky; čeho v domácnosti jest potřebí ode dřeva, vše si udělal sám; i boty si ušil. Netoliko mnoho četl, ale také mnoho psal, zvláště v letech 1830 —1840; opisoval si patenty, recepty a články z časopisů, které ho zajímaly; opsal mnoho písní světských í kostelních, ano opsal i celé modlitební knížky; zachoval se po něm také sešitek, ve kterém se učil psáti velká ozdobná písmena do modlících knih. Též si knihy sám vázal. V neděli (jak vypravuje syn jeho František) místo toulek čítal a psal, a míval u sebe shromážděno mnoho sousedů. Musel to býti člověk neobyčejně pracovitý, přičinlivý a čilý. Zdá se, že byl pouhý Čech, ač snad sloužil ve dvoře kórberov-ském v německé krajině; v rukopisech a knihách jeho není nic německého ani latinského, vyjma dvě školaí grammatiky a píseň De pro-fundis, kterou si opsal latinsky, ale českým pravopisem, češtinu psal s mnohými chybami, též vynechával i přestavoval nezřídka písmena; písmo jeho prozrazuje ruku ve školách málo cvičenou.

Četné spisy protestantské, jež se nacházejí v jeho pozůstalosti, dávají domýšleti se, že Josef Procházka již po svých předcích zdědil nespokojenost s církevními řády, ve kterých žil. Byl zapsán v matrice katolické, ale v srdci snad vždy byl více protestantem než katolíkem; obzvláště pak vážil si památek po jednotě českobratrské. Ve věcech světských nejvíce protivila se mu robota; proti ní mluvíval prudce. Tato nespokojenost s panujícími řády církevními i poddanskými přiváděla ho do rozmanitých protivenství a svízelů. Ježto panství vam-berské, k němuž Peklo náleželo, mělo s fideikommissem Kolovratským jednotnou zprávu v Rychnově nad Kněžnou, Josef Procházka míval