obtíže s pány rychnovskými; jednou seděl 8 dní ve vězení pro nějaké ostré řeči; jindy vrchnostenský úřad zabavil mu knihy, ale na konec mu zase skoro všechny vrátil. Páni prý vytýkali, že se těmi knihami lid kazí. Josef Procházka chodil do Vamberka do katolického kostela; ale tamějSí farář P. Peikert (jenž působil ve Vamberce 1819—1847, napřed jako kaplan, pak jako farář), měl na něho obzvláštní pozor; nechtíval mu věřiti, že do kostela chodí, a konečně na Procházkovi žádal, aby stál vždy blízko oltáře hned za dětmi, tak aby kněz mohl ho viděti. Tomu Procházka se nepodrobil, řka, to že by byl za blázna. Následkem toho Josef Procházka potom přestoupil ve Slonpnici u Litomyšle k evangelické víře, ale učinil tak samojediný, bez ženy a bez dětí. Žena jeho zemřela po katoličku 1. prosince 1855 v stáří 76 let, jakž zaznamenáno jest v matrice vamberské. Dětí svých Josef Procházka netoliko nepřemlouval, aby přestoupily k protestantismu, nýbrž naopak je napomínal, aby nepřecházely, říkaje, že každá víra jest dobrá, a v čem se kdo zrodí, k tomu že se i hodí. často si prý stěžoval na to, co zkusil od úřadů, i říkával, že Bůh bude musiti jednou soudit obě strany zároveň, totiž jej Procházku a spolu rychnovské pány, a opět jej a vamberského faráře. Tak vypravuje jeho syn František, jenž spolu s bratrem i sestrami byl vychován od otce po katoličku; protestantské náklonnosti otcovy nezůstavily v něm nižádného ostnu.

K tomu dlužno hned připojiti ten podivný zjev, že Josef Procházka, jenž ode mládí tolik četl a psal, nepostaral se o to, aby děti jeho vyrostly v dobré čtenáře. Chodily sice do školy do sousední vsi Rovně, ale málo se naučily; František vysvětluje to tím, že býval v chlapeckých letech (?) mnoho při dvořích na robotě, a že zákony nenutily k chození do školy. Láska otcova ke knihám a nepodobnost dětí k otci projevila se obzvláště, když Josef Procházka, leže na smrtelné posteli, lomil rukama a naříkal: „Já umírám, a teď nebude nikoho, kdo by četl, a knihy moje budou ležeti ladem." Teprve zase vnučka Františkova, která nyní dědovi hospodaří, vydařila se za dobrou čtenářku v nynějším smyslu toho slova.

Josef Procházka zemřel sešlostí věkem v chalupě č. 50 v Pekle dne 11. května 1859 a pochován byl na hřbitově vamberském. To stojí zaznamenáno ve farní matrice evangel. reformovaného sboru v Sloupnici u Litomyšle, s doložením, že byl náboženství evangelického reformovaného, a že byl 89 let stár. Poslední údaj jest mylný; rovněž mylně domnívá se syn jeho František, že bylo otci 95 let. Opravdu měl 84 roky věku. V matrice vamberské není jeho úmrtí zaznamenáno.

Roku 1837 Josef Procházka rozdělil knihy pro případ smrti mezi své děti, a zároveň na každou knihu napsal signaturu k tomu rozdělení se vztahující; synovi Josefovi Procházkovi určil 41 knih, poznamenaných čísly 1—41 a písmeny G. P., Františkovi též 41 knih