1809). Putování svatých (? přeložené od Veleslavíny 1592) cenil si po Melantrišce skoro nejvíce, totiž 10 zl.

Modlících knih bylo u Procházky hojnost, ale nejvíce protestantských: Kajská zahrádka (? přeložil Bél, z let 1720—1811, u Jungmanna V. 1612); Duchovní zbraně a pokladův věčných pokojík (? v Žitavě 1682, v Prešpurce 1780); Jana Wegha Horlivé a nábožné modlitby, (v Praze 1807); Nové léto (? přeložil Ěešátko, v Praze 1581); Modlitby z písma svatého (snad vydané Melantrichem); Modlitby kazatelské, 2 díly (v Kralicích 1613—1618); Modlitby Haber-manna (z let 1573—1783, Jungmann IV. 1934). Jedna kniha v Procházkových seznamech píše se jednou Perljcka, podruhé Prljcky, což snad jest Perlička dítek božích od Sixta Palma, vyšlá mnohokrát 1593 — 1818; Perličky nebo Perlinky slula též pověrečná kniha zaříkadel, tištěná v Berlíně, o kteréž se zmiňuje Dr. Zíbrt v Památkách arch. XIV. 192. — Procházka měl také modlicí knihy katolické {Tomáše Kempenského Zlatou knihu, Jana Bunyana Cestu křesťana), a některé takové, z jejichž názvu se nevyrozumívá, která kniha se míní, jako: Ruční pořádek modliteb, Jádro všech modliteb (snad od Neumanna), Příprava k smrti, Korunka (? aneb vínek panenský, Jungmann IV. 212), Křesťanka (snad od Rettigové 1827), Cvičení se v pobožnosti (to může býti Komenského Praxis pietatis anebo i rlě-která katolická kniha z novějších časů toho nadpisu).

Duchovních zpěvníků měl Procházka 8; čtyři z nich jsou protestantské: Harfa nová (na hoře Sión, v Loubně 1732), Kancionál Leškovský (snad Nová kniha zpěvů křesťanských od Lesky, v Praze 1796), Kancionál Žitavský a Kancionál Berlínský; u ostatních není srozumitelno, jaké byly: Kancionál Pražský (nejspíš velmi starý, neboť si ho cenil 11 zl. 7 kr.), Žalmy s partesy neboli Žalmy zpěvací, Kancionál t. j. Rozkoše nové, a Kancionál Chrudimský.

Katechismů a konfessí byl u Procházky počet veliký. O 3 katechismech není z titulu patrno, které konfessí náležely; jeden další zdá se býti katolickou školskou knihou (Katechismus aneb kniha k čtení). Katechismus s letopočtem 1812 zdá se býti kniha úředně předepsaná ke katolickému poučování těch, kdož od katolické církve chtěli odstoupiti k evangelické (Jungmann VI. 1813). Ostatních 11 konfessí nebo katechismů v pozůstalosti Procházkově jsou vesměs protestantské; mezi nimi nacházely se: Konfessí bratrská i katechismus (cenil si ji 5 zl.); Konfessí helvetská, Idea fidei fratrum (přeložil Jeník, v Berlíně 1788); Uvedení k gruntovnímu poznání křesťanského náboženství (přeložil Leška 1798); Křesťanské víry gruntové (z Heidel-berákého katechismu 1784); Konfessí Berlínská; Konfessí Pražská; Malá konfessí Václava Kleycha.

K theologické literatuře náležejí dále Postilla, Zlatý dar, Svatých otců pláč; není však patrno, které knihy se tím míní. Z katolické faomiletiky měl Procházka Domovní postillu (přeložil Kramerius 1785),