šířili se pak podle Sprevy až k Labi a Vezeře, aby ještě později s živly cizorodými — západoevropskými a illyrskýrai — smíšeni v Po-dunají, za Býnero, ba i na brittských ostrovech pod jménem Vlaši (Gallové neb Keltové) dříve snad již i na Balkáně, v Helladě33) a na poloostrově Italském pod jmény Hellenové a Latini, v dobách pro kraje ty již téměř historických se nám objevili.

V Čelakovského „čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národů slovanských" nacházíme na str. 64—66 následující velmi zajímavou úvahu:

„Pole jazyka a národa litevského vidíme před čtyřmi sty lety ještě velmi prostranné... ale pomocí mluvovědy dovídáme se, že kmen litevský nejen sídla svá měl podél celého Baltického moře, ale že hluboko i do samé střední Evropy sídly svými zasahovati musel. .. když nám listiny pomořanské, ránské, meklenburské, braniborské atd. od XI. věku v další posloupnosti hojnost jmen podávají, ano když i nyní v těch krajích na zeměpisná přicházíme jména, ježto v žádném jiném jazyku smyslu nemají leč v litevském, aniž od jinud vyložiti se dají: což z toho jiného možno uzavírati, nežli že národ ten někdy tu sídliti musel? — — — — — — — — — — — — — — — —

Tak má i čeština jistý počet kmenů výhradně jen v sobě chovaných, jimž ani ve slovenštině ani v jiných příbuzných jazycích nic není podobnéhOi která však v též neb málo změněné podobě jen v litevském jazyku najdeme: jakýž závěrek z toho činiti jsme přinuceni? Nepochybně ten, že my čecuové museli se někdy s Litviny stýkati a s nimi míti nějaké obcování.

Kam však náš dějepis sahá a co z něho víme, není stopy nejmenší o nějakém našem společenství na delší čaa trvajícím s tímto národem a pročež nezbývá nic jiného, leč té myšlénce povoliti, že tato vzájemnost nepochybně sahá do oněch dob, o nichžto nestává žádné písemné památky. Z většího počtu takovýchto slov, jež se mi sebrati udalo, uvádím zde jenom některá: švarný, náramný, sluka, luňák, ožanka, zákampí, chomol, krabatý, vyvaditi, klábositi, šara-patka; loudati se, kmen, zvířetnice atd. Jmen podobných jako Úpa — lit. uppě = řeka, potok × — na litevštinu poukazujících lze najíti také na Moravě, ve Slezsku, v Lužicích a jinde, z čeho viděti, jak široce