a Marýnu. Marýně byla selka macechou, kteráž pastorkyni neměla ráda proto, že chalupa i s polnostmi jí jedenkráte měla připadnouti a nikoli její Rozáře, a potom proto, že byla hezká, že měla ženichů plno. Přicházeliť do stavení šohaji na přástky, a tu měli se vždy jen kolem Marýny a škaredé Rozáry si nevšímali. I pojala zlá macecha úmysl zbaviti se nenáviděné pastorkyně. Pojednou Marýny nebylo. Macecha a Rozára ji v Bečvě utopily. Přástky však nepřestaly; docházela tam děvčata i hoši za nimi. Ale Rozára opět neměla kolem sebe nikoho, ač si velmi ženicha přála. Tu jednou přišel vyšňořený myslivec a měl se ustavičně kolem Rozáry. Konečně o ni požádal u matky slibuje, že má bohatství dosti, zlata a stříbra, že Róza ničeho nepotřebuje. Matka však poznala, že pánovi zpod bot vykukují kopyta. „Dám ti ji," pravila, „až za jedinou noc tam hoře uděláš mlýn a převedeš tam vodu Bečvy; ale to musíš udělati, než kohout zazpívá!" — čert se dal do práce v noci za hromu a blesku, nosil tam balvany a budoval mlýn. Avšak čert nebyl hotov. Kohout zazpíval, a čert nesa poslední kámen upustil ho a rozdrtil, zasypal jím chalupu i se selkou a její dcerou. —

Na mor. Slovensku největší pověsti požívá opět Čertův kámen u Provodova. Kámen ten vypíná se na příkrém úbočí vrchu Rýsova, a to z hradiska starožitného, náspem obehnaného, maje asi 40 metrů v obvodu. Podoben je trojhrannému, zkomolenému jehlanci, jehož výška asi 6 metrů činí. Skalisko je opatřeno rýhami, důlky a trhlinami, jež lid za „čertovy pece" nebo „čertovy vidličky" pokládá, a to proto, že některé části jeho jsou do červena vypáleny.*) O kameni bájí okolní lid, že na něm čert jalovice, ovce, husy a kachny a j. jídal. Stával tam prý také dřevěný zámek, v němž se černý kůň zdržoval, jehož řehtaní posud někdy slýchati. Zlata je prý v Rysově tolik, že až se tam kopati bude, nikdy se nevyčerpá, černokněžník ani tu neschází. Čertův kámen u SI o u pného byl teprve nedávno roztrhán, tak že se zachovala pouze spodní část. Měl prý podobu krychle, na jejíž horní ploše byla vyryta šlapa velikého muže, několik důlkův a rýh. Z jednoho důlku voda prý nikdy nevysychala.

Jiné Čertovy kameny na mor. Slovensku jsou u Vysokého Pole na hradisku v Kláštově, blízko něho na úbočí vrchu Svíradova, pak u Suchého vrchu, uBánovaa jinde, o nichž všech jde pověst, že je čerti tam donesli a na nich různé pokrmy jídali. V rýhách a důlká h spatřuje lid čertovy vidličky a jeho dlaň s prsty. Nikde také se neopomíná černokněžník.

Zdali čertovy kameny v pradávných dobách našim pohanským předkům nějakým obětištěm byly, dlužno obsáhlejším pátráním vyšetřiti a na jisto postaviti.