str. 309
Coridon. Ach, kdo bude obcházeti
mé ovco a zaháněti
lítou zvěř od stáda mého,
kdo pak vlka hltavého
zahnati pryč moci bude,
když ovce chytati půjde?
Ach, jak velikou lítost mám,
když častokrát uhlídám sám,
že mně ovčičky lapají
vlci, když se přiloudají
Zase mnohokrát na poli,
až mne z toho srdce bolí,
když vidím, že mně zahání
'vlk ovce někam do strání,
tam dáví všecky napořád,
posud jaký tu bývá řád.
Tato, když s ní běží klusem,
kroutí bolestí ocasem,
druhá zase zuby šklebí,
oči obracuje k nebi
Ó, mé ovečky rozmilí,
v čem jste se tak zhřešily! Tityrus. Můj rozmilý Coridone,
když matka jehňátka zhyne,
nebučívá tak horlivě,
neb když matku ztratí v chlívě,
jako nyní tebe vidím,
až příliš tomu se divím. Pindarus. A eo pak nemáš žádného
psa k tomu vycvičeného? Coridon. Měl jsem nedávno Drábala,
kterého se každá bála
lítá zvěř, i také vlci,
buď ve dne anebo v noci,
nedávno pak duši pustil
a mne smutného opustil.
Od toho času zvěř lítá,
mé ovečky často chytá.
leda kdes z nich vidím dosti
ležeti po hájích kostí,
až líto povídat o tom;
ostatek ti povím potom.
O, mé ovčiěky rozmilí,
v čemž jste tak těžce zhřešily! Pindarus. Coridon; uestojskej sobě,
poslechni, co povím tobě.
Chci ti dobrou radu dáti,
že se nebudeš víc báti.
Mám doma psa výborného,
jménem Delfín nazvaného,
je taky dosti pořádný,
vím, není mu roven žádný,
jest z rodu velmi vzácného
a z království anglického.
Když mu hodím chleba skývu,
jako bych mu jen dal slívu,
hned mu vletí přímo do úst;
než se nadáš, toho tam šoust.
To ti povím o něm více,
že by uhonil zajíce,
než — stydí se za ním běžet,
volí sobě raděj ležet;
ten nám každou zvěř zažene,
vlka od stáda odžene,
ten nám stádo bude bránit
a od všeho zlého chránit. Coridon. Ó, šťastný, kdes tak dobrého
psa dostal a výborného ? Pindarus. Mé manželky nebožtík tchán,
který ho jest vychoval sám,
před tím, než jest měl skonati, ¦
dal mně jej kšaftem zapsati. Coridon. Ó, dejž mu Bůh za to štědrost,
v nebi neskončenou radost. Pmdarus. Nu, tuhle se zakazuji,
že ti toho psa daruji.
Ten jen když bude štěkati,
bude všecko utíkati.
Na vše strany pozor dává,
když chodí okolo stáda.
V noci dá pozor takový,
když jde liška sedlákovi
do sebečf?) a na pěšice
a chce mu bráti slepice,
hafi! hafi! za ní štěká,
až se všecko vůkol leká.
Hlahol pak tak zní po lese,
až se všecko dříví třese,
a svůj ať dopovím mentár,
nebude mít lesní kočár (bič),
ba ani šafář ručnice
nebude nabíjet více. Coridon. Pindare, děkuji nyní
za takové dobrodiní,
žes mne dobrým psem obdařil,
aby ti Bůh za to zdařil
tvých ovčiček a požehnal,
abys je na pole vyhnal
a mohl tak mnoho čísti,
kolik jest na stromech listí,
žes potěšil mne smutného
a sprostil zármutku mého. Tityrus. Nu, tehdy buď dobré mysli
a zahřej si ňákou, víš-li,
když za nás pes ovce vodit
bude a za nimi chodit. Coridon. Pindare, začni ty hráti,
já si budu štemovati. Pindarus. Začni, měj přede mnou předek,
zahřej, jak tě naučil dědek. Coridon. Po starších, jak se říkává,
neb tak ukazuji práva.
|
|
|
