0328

str. 310 Pindarus. Začnu tedy, dej dobrý pozor, všaks jako Nabochodonozor. (Hraje. Coridon. Což ti tvé housličky skřípí, až se mně můj klobouk klípí, troufal bych sobě vyhráti, kdyby mělo něco státi. Pindarus. Co, ty myslíš a za to máš, že si něco na mně vyhráš ? Snáze jehně beranovi s čela srazí oba rohy, spíš koza starého vlka svýma rohama utrká. Tityrus. Já pak proti tomu pravím, že se vás obou nebojím, mám k tomu dost hlavu jemnou, oč chcete saditi se mnou? Coridon. Já mám berana Zubáka, v stádě velkého jebáka, ten mé ovce všecky všudy vodí, kam chce, všudy za ním chodí. Na něj, když žilou zařehci, obrátí se, kam jenom chci, aneb kam ukáží holí, hned jde mi všudy po vůli. Vlka se nehrubě bojí, leckdes mu v poli obstojí. Mnohokráte ten vlk strachem trousil po záhonech hrachem. Toho jebáka vsadím vám, vím dobře, že jej neprohráni. Tityrus. Toto chci vám povědíti, co míním v základ saditi. Mám doma tvaroženici, co visí pod lomenicí, kterouž nebožka babka když dělala, ani kapka z n ... jí nepadla do ní. Smýšlím, že dost pěkně voní neb koření mnoho dala i zázvorem posypala. Jakou bys jí našel vadu? Tu posadím do základu. íindarus. Já dám některý syreček od mých rozmilých oveček. Ty jsou v šalvěji d.ělány, vonný, mastný i dost slaný. Přidám parmazán v padáku, však neleží jako v láku. Jako máslo se ti krojí, na chlebě pak pěkně stojí, není se obávat třeba, aby se ti skalil chleba. Ten jsem ze smetany dělal sám. To dvoje sadím proti vám. Hlas. Gloria in exeelsis Deo — — quo finito. Coridon. Sem — kde jste Bárto, Matěji, ) andělíčkové letějí! Angelas. Buď Bohu v nebi chvála, čest, vašeho základu dost jest; toto vám pravím v té době, že jste rovni všickni sobě. Však vám větší věc zvěstuji a radostnou oznamuji, že se vám, pastýřům, dítě této noci na úsvitě v Betlémě, v tom malém městě, narodilo se zajisté, které bude ovce pásti a svou duši za ně klásti. Pastýřové. Pojďmež až do Betléma, vizme to slovo, *¦ které se stalo, ježto je nám Pán ukázal. Tityrus. Pojďmež tehdy, však víš cestu k tomu přeslavnému městu. Pindarus. Co stojíme a meškáme, když tak dobrou zprávu máme? Coridon. Nu, pospěšme tehdy hbitě, Syn Boží jestif to dítě! Betlehem Coridon. Slyš, Pindare, na mou přisou, již s tím dítětem tuto jsou, o kterém nám anděl pravil, když s námi při stádě mluvil. Pojďmež tehdy a nestůjme a něco mu obětujme. Pastýřově. Zdrávo buď, malé děťátko,, přeroztomilé robátko. Tebe nyní pozdravujem, dary naše obětujem, přijmi je od nás, sprosťáků a tvého dvora sedláků! Přijmi je teď vděčně od nás, abys, když vyrosteš, znal nás. Coridon. Dám Ti některou homolku, až jen rozváži tobolku, ty jsou dost pěkně dělány, křehký, mastný i dost slaný. Má žena, když je dělala, často ruce oplývala, aby se jich nechytaly, než pěkný hladký zůstaly. Dívej, jak jsou hezky čistý, mohou se bez chleba jísti. Tityrus* Já Ti dám placar smetany od naší krávy Mazleny. Ta kráva sladkou dojívá; neb ji má žena chválívá. Přinesu krupice k tomu,