str. 311
až se vrátím zpátkem domů.
Můžeš mu navařit kaše,
neb vím, že již bude našs. Pindarus. Já pak dám některé vejce,
které jsem od mého strejce
koupil — však neklekce žádný,
vím, že taky nejsou prázdný.
Dám Ti s nimi i tobolku,
můžeš mu nadělat vdolků,
aby je často jídalo,
po nich kalánsky hlídalo. Coridon. Pohledni, jakýsi panstvo
dera se sem a zemanstvo.
Ustupme. Co pak mluviti
budou aneb co činiti? Kašpar. Zdrávo buď, děťátko malý,
Tobě se nyní klaním.
Zdráv buď, ó veliký králi,
Tobě poklonu čiDÍm! Melichar. Vítej, dítě, v lidském těle,
však Tě Boha uznávám,
žes skrytý Bůh, věřím cele;
teď se Tobě poddávám! Baltazar. Tebe nyní pozdravuji,
činím chvály všeliké,
Toiě mé srdce daruji,
ó, děťátko veliké!
Zdráv buď i s milou Mátí!
Coridon. Ha! ha! ha! musím se smáti,
když slyším řeči takové,
jaké mluvějí králové,
by to dítě velké bylo,
které se teď narodilo. " Tltyrus. Snad to dítě neuloudí,
když mu tak pěkně lahodí. Pindarus. Snáze vlk beranem bude,
než to dítě jejich bude. Pastýřové. Naše je to děfátko,
radujme se,
naše je nemluvňátko,
veselme se,
naše je útličký,
to dítě maličký,
radujme se,
radujme se!
Neleží v dykytě,
radujme se,
ani v aksamite,
veselme se,
než leží na seně,
to nebeské plémě,
radujme se,
radujme se!
Má chudičkou matku,
radujme se,
bez královských statků,
veselme se,
vůl, osel, dvořáci,
my, jeho sedláci,
radujme se! Kašpar. Král jest. neb se tak jmenuje,
krásně na seně leží,
však svou mocí vše spravuje,
tak tehdy nám náleží. Tityrus. Kdo tomu jen věřit může,
by měl král slaměný lůze? Melichar. Andělské dvořanstvo potupil,
chtěl bydlet mezi námi,
nebeský palác opustil,
aby přebýval s námi. Pindarus. Opustil palác královský
a vybral si chlívek selský,
na seně, slámě chtěl ležet,
by náš byl, máte to vědět. Baltazar. Slunce, pravím, jest to dítě,
ježto všecko osvěcuje,
které se dnes na úsvitě
každému ukazuje. Coridon. Vím o tom, kdy jest to bylo
a slunce ve tmách svítilo,
které jsme nejdřív viděli,
když jsme nad stádem stráž měli. Pastýřové. Andělově jsou zpívali
a pastýřům zvěstovali,
že se právě narodil nám,
Bůh pravý a nebeský pán. Pindarus. Osvícení jste, králové,
jak pak to dítě takové,
které se zrodilo v noci,
slouti světlé bude moci ? Tityrus. Ve tmách se jest narodilo,
aby se tím potvrdilo,
by o něm potentátové
nezvěděli, ni králové.
Tak nám, králové rozmilí,
to dítě patří v tu chvíli. Pastýřové. Anděl nám, pastuškám,
bdícím nad svým stádem,
o půl noci zvěstoval
nebeského krále.
toho, jenž v jeslech leží,
mládence mezi 2věří,
pána andělského,
v plenkách ovinutého,
tváří velmi krásného
nad syna člověčího. Melichar. Pošel z rodu královského,
nebo král králův sluje,
a z paláce nebeského,
tak nade vším panuje. Coridon. Král je? král je? co spravuje?
Nad volem, oslem panuje,
|
|
|
