Nejoblíbenější z toho všeho byla a jest leckde dosud vodbička, starší a hojnější dřevěná a novější železná.

Obyčejnou vodbičku často vídáme na dvířcích v chalupách chodských. Bývá to hořejší část při „zavírání". Podstata vodbičky jest vodorovná tyčinka, opřená na jednom konci pohyblivě o dřevěný čápek, zasazený ve dvířcích, druhým koncem zapadající do ozubené dřevěné skoby ve veřejích. Tento konec přidržuje ke dvírdm svislá skoba s dráhou, v níž se může vodbička nahoru a dolů pohybovati. Asi ve středu tyčinky je zevně zapuštěn dřevěný hrbol, jenž vniká vnějším koncem do štěrbiny ve dvířcích tak, aby mohl, kdo přichází, za hrbol tyčinku pohodlně pozvednouti. Obyčejně pak bývá na tom místě nad štěrbinou přibito ke dveřím tvrdé dřevo asi 1 dra. široké, J dm. vysoké a 2 dm. dlouhé, jež kryje úplně štěrbinu i hrbol vodbičky. V dřevě samém je vespod zdola vydlabána stejná štěrbina jako ve dvířcích a hrbol pak zapadá až do tohoto dřeva. Kdo chce otevříti, musí potom ze spodu do štěrbiny dřeva vstrčiti prst a tak hrbol zvednouti a otevříti. Místo tohoto hrbolu mají leckde v těch místech za vodbičkou zavázaný řemínek nebo provázek a místo dlouhé štěrbiny skrovnou dírku vrtanou, jíž konec provázku provlečen na druhou stranu. Zatáhne-li se za konec provázku, zvedá se vodbička. Toto zařízení bývá hlavně na vodbičkách železných, jen jest na nich ovšem všecko menší.

Někde mívají vodbičku dřevěnou ještě jednodušší. Tyčinka zavírací je na čapu zasazena nehybně a čap na vnější straně dveří rozšířen v hezkou lopatku, za niž se může pohodlně bráti a otáčeti čápem tak, aby druhý konec tyčinky za zub skoby zapadal nebo z něho vystupoval.

Vodbičky bývají na dvířcích u dvora, na dveřích domovních, na dveřích do sencí, hlavně do sedniček a ještě leckde na dveřích jiných. Na dveřích do sencí mívali, zejména na dvorech, vodbičku složitější a úpravnější, od zámečníka dělanou. Ta již byla takořka polovičním zámkem. Měla kliku a tyčinku, ke skobé přidržovalo už i péro, ale opatření pro zamykání nebylo než málo kde. Místo něho mohla se na některých takových polozámcích vuější klika stáhnouti. Ta byla k tomu účelu vrtána a navlékala se na čap, jenž byl nehybně ve vodbičce zasazen a tkvěl v díře ve dveřích nevyčnívaje z nich ven, takže jen kdo měl kliku na čap pohodlně přiléhající i do otvoru proň zapadající, mohl si otevříti. Ale zařízení toto začínalo již pozdě a vrchu nenabylo.

Zavíradlo nejchudší jest „vobrlík" (obrtlík): dřívko asi 2 dm. dlouhé otáčející se uprostřed volně kolem čapu, zaraženého do veřejí. Konec vobrlíku přidržuje dvéře jen ledabylo. Vobrlík býval také železný. Takový přidržoval zejména okénce, kde byly.

Důkladnější opatření než vodbička byla závora, všude na Chodsku veskrze jen dřevěná.