Závorku přidržují ke dveřím obyčejně dvě stejné svislé skoby do třetí, přibité na veřejích, zapadající; hrboly zjevné na vrchu závorky brání, aby nevyběhla ze skob, a pohodlněji se za ně bere při zavírání a otvírání. Závora byla vždy a velkou většinou udržela se dosud na starých dvorech i chalupách na dveřích domovních. Bjla úplně jako tato popsaná, jen o něco obšírnější.

Kromě domu zavírala se někde závorou také mařtal; to mohlo se díti jen z místnosti sousední, nebo kde byly z mařtale ještě druhé dvéře do domu; o tom už jsme se zmínili. Nejdůkladnější byla závora u dveří do sklepa, zapuštěná do zdi hned při stavbě. O tom byl už výklad při řeči o sklepu.

Závory všecky měly tu hlavní chybu, že se jimi mohla dobře a bezpečně zavříti ta ona místnost jen uvnitř, nikoli vně. Tomuto nedostatku pokoušeli se někteří hospodáři odpomoci. Šlo o to, aby některé dvéře, na př. u chlévu na vepřový dobytek a na drůbež, mohly se bezpečněji zavírati jen vně. K tomu cíli navrtali do závory" hustě několik řad dírek, do dveří pak proti závoře vyvrtali jednu nebo dvě dírky a hřebem prostrčeným dírkou ve dveřích posunovali pak závorku, chytajíce o hojné dírky v ní a páčíc; o dvéře až zapadla. Ale ani toto zařízení nebylo mnoho naplat: kdo si opatřil příhodný břeb, mohl zase snadno „odzandati".1)

Za staré sice, ale na Chodsku za řidčí zařízení sluší pokládati dřevěné zámky, z nichž, pokud víme, všecky zachované jedince mají společný vzor, zobrazený v celku i v hlavních částech na str. 320. Troj zuby klíč zvedá tři tyčinky volně ve třech rovnoběžných štěrbinách pohyblivé a na druhém konci zapadající do tří shodných zářezů v závorce. Zapadnou-li dřívka do zářezů, je zavřeno: závorka nemůže se ve skobě na veřejích sem ani tam pohnouti. Vytáhne-li klíč dřívka, možno „vodzandati8. Zámky dřevěné přidělávali si někteří staří hospodáři na dvéře ve srubech, na půdách, po případě i na dvéře domovní.

Kdo chtěl míti zvenčí bezpečně zavřeno, dával si přidělati na dvéře železný „řetěz", vlastně jediný podlouhlý článek řetězu visící volně na skobce zaražené ve dveřích a přiléhající, když je zavřeno, na skobku zaraženou ve veřejích. Za článek na skobku naditý musel se pak ovšem zavěšovati „v-isatej zámek". Toto opatření vídati jen u některých starých dveří domovních, častěji u stodol, chlévu atd. Nejvíce ujalo se u dveří do sklepu, jež mají šíje mimo stavení.. Ale i řetěz byl více jen tak pro jméno než pro skutečný účel. Ještě dnes přijdete do dvora, není nikde živé duše, dům zavřen na řetěz — ale bez zámku. Dovnitř se nedostane — kdo nechce !

Zámky kované a zvláště důkladně bývaly na Chodsku od ne-pamětných dob jen na dveřích u sklepa, a to obyčejně zároveň se