závorou. Bývalť sklep nejbytelnější místností a nejbezpečnější skrýší

na statku. Zámků těch zachovaly se některé dobré vzory; bývají

obyčejně o dvou závorkách: jednali by povolila, aby držela druhá.

I o tom byla již zmínka. O podobném pečlivém zavírání jiných dveří

nic jsme jistého slyšeti nemohli. Za to vždy důkladnými zámky

i důkladným kováním bývaly opatřeny důkladně též zdělané truhly. '

Tu bylo také více proč zavírati. Bylať v truhlách všecka úspora

a záloha peněz i šatstva a prádla!

Úpravné zámky nové, na klíč a s klikami zároveň, ujímají se dosud jen ve staveních nových a obnovovaných. A i tu bývají zhusta právě ještě dokladem, jak zbytečným zdá se i dnešním Chodům všecko úzkostlivé zavírání a zamykání. U sencí nezamykají takových zámků ani v noci, ani když odcházejí — často bývá nepotřebný klíč někde v řezu zastrčen a v zapomenutí — takže byl opravdu zbytečná práce zámečníkova. Leckde již se ta přílišná víra v poctivost příchozích zle splatila, ale i takový chudák Chod okradený spíše si vzdychne mávna pěstí: „Že sem ho nedostál!" než rže sem nezavříl!" Staří říkají, co prý už od svých starších slýchali, že za starodávna nebylo prý vůbec potřebí zámků, jelikož když vstoupil někdo do statku a ňie-bulo tám ani křísťánka," šel každý po svých, ani „zlej člověk" prý se na nic sáhnouti neodvážil.

Více než zavírání hledívali si staří Chodové hrazení při statcích i při chalupách. Staří dbali zejména, aby měli tak zvané „zavřené dvory", t. j. aby stavení jednak vlastní, jednak sousedova a pak branka s vraty zavíraly dvůr tak, aby se žádné strany nebyl vysazen nejen volnému vchodu, nýbrž ani větrům a vánicím. A kde se nedostávalo stavení, stavěly se důkladné hradby.

Nejmilejší a také nejbytelnější hradbou bývala starým Chodům plaňka. Plaňka táhnou se hlavně po hranicích dvora všude, kde není ohrady mocnější ve zdech a stěnách stavení, místy jsou i při zdi, zejména při sousedově. Pravidelně býval do plaňkové ohrady zabrán také sad, prostírající se při statku chodském obyčejně, jak na náčrtcích nejobyčejnějších půdorysů viděti, za vlastním dvorem do polí.

Plaňka jsou zdělána z hezky silného stavebního dříví, nejslabší asi ještě v síle krokve Trámce dlouhé kladou se nad sebe a vážou se v určitých stejných vzdálenostech asi tak 4—6 m. s trámečky příčními, krátkými a též v jednom směru nad sebou sedícími. Trá-mečkům těmto příčním říkají na Chodsku „kobylky". Nejspodnější kobylky leží na zemi, jsou dobře sváženy a tak drží a opírají celou hradbu. Na svrchních kobylkách sedí stříška. Pro stříšku jest přes konce kobylek nataženo po jedné tyči, jimž říkají lemízky (srv. „leměz" u krovu), a nad nimi uprostřed (ve hřebene stříšky) tyč třetí. Tuto třetí tyč drží a podpírá na každé kobylce hezky silný dřevěný hřeb, zavrtaný do kobylky i do lemízku. Hřebu tomuto říkají „čap".