„O velké" (mši) na květnou neděli světí se koťata v kostele, ve kterém to vyhlíží jako v hustém mlází. Vrcholky většiny kofat dotýkají se až i stropu chrámového. Mnohdy dva chlapci mají takové kotě co nésti, jak jest dlouhé i těžké. A čím delší, tím větší sláva pro statek i pro toho, kdo je byl zhotovil. Přijdouce domů, obdrží ti, kteří kotě do kostela nesli, odměnu peněžitou od hospodáře a ukládají kotě posvěcené na sýpku nebo na mlat. Teprve na velký pátek přeď slunce východem kotě rozebírají a dělají z prutů lískových křížky, jež potom o druhý svátek velikonoční zabodávají do pole osetého žitem ozimním, kdežto pruty střemchové zabodávají celé, jak jsou, do pole pšenicí osetého. Chvojí kropí při tom pole vodou, již světí na bílou sobotu. — Chvoj z kotat spalují na krbu nebo na volném ohništi na bílou sobotu po vzkříšení a dle výšky ohně plápolajícího a dle jeho praskotu předpovídají hospodáři, jak bude jarní obilí vysoké a jak bude „vydávati" (sypati). Také prut „vlčího lýka" (lýkovce) tu dobu již kvetoucího dávají do kotěte, aby prý hospodyně snadno „svrtěla" (stloukla máslo). Kočičky dávají ve světnicích za obrazy, neboť chrání příbytek od ohně.

Pálení Jidáše. Na bílou sobotu spaluje před chrámem kněz sv. oleje, čemuž lid říká „páliti Jidáše". Jakmile ulije kostelník oheň, lid kolem stojící se vrhá na spáleniště, aby každý dostal aspoň kousek oharku nebo uhle, neboť dle pověry neuhodí hrom dostavení, pod jehož krovem mají zastrčený kus ohořelého dřeva z Jidáše. Uhel takový vůbec chrání „od Božího ohně".

Červená vejce. Místo „o velikonocích" lid v Budějovicku říká „o červených vejcích", a není snad chaloupky, kde by o Boží hod velikonoční nebarvili vajec. Děti chodí od tety k tetě (a u nás jest každá hospodyně všech dětí „tota"), aby jim dala červené vejce. Zvláštní jest, že v jižních Cechách vflbec o šlehání prutem, o pomlázce, binování, šmerkusu a pod. ničeho nevědí. Mimo červená vejce děvčata dávají „chlapcům" svým také „straky" a „rejsky". Straky si děvčata na Boží hod samy zhotovují takto: Do rozpuštěného horkého vosku namáčejí hlavičku hrubšího špendlíku a malují Čárky, na špičkách vajec se sbíhající, na vejce syrová. Potom dají vejce do studené vody, v níž jest barva rozpuštěna, a když vosk řádně stuhnul, vaří straky v červené barvě. Tu se vosk rozpustí, a čárky voskem malované zůstanou bílé, takže skutečně jest vejce strakaté, straka hotová. Většího jest třeba umění k výrobě rejsek. Ta se provozuje už více řemeslně. V každé vesnici jest některá taková umělkyně, která za několik vajec bílých orýsuje dvé rejsek roztomilých. Eýsování se děje na barvených vařených vejcích nožíkem zvláště k tomu zhotoveným. Okrasy jsou velmi rozmanité, buď podoby lidské nebo zvířecí a květiny. Někdy i celá psaní milostná bývají vyryta na dvojici rejsek. Třetí druh vajec velko-nočních jsou „párky". Jsou to vejce obvinutá „dracounem" a okrášlená malými stužkami na špičkách i po stranách, spojená v párek stužkou barevnou. Párky se vyrábějí z malých vajec, od mladých slepic, nebo z vajec holubích, tile prázdných, z „fukanců". Na Boží hod podvečer „chlapci" přicházejí potají ke svým milým pro „u z e 1". Uzlem se vyrozumívá dárek v šátku svázaný, který dávají ten večer děvčata svým miláčkům. Bývá to něco pečiva velikonočního, zvláště koblihy, červená vejce, straky, rejsky nebo párky.

Každý hoch, který má známost s děvčetem, dostane od ní uzel, a jest to známkou opravdové přízně, když jest jím obdařen. Jednotlivé vejce, rejsky nebo straky děvče dá ochotně každému hochu, který si pro ně přijde, ale uzel dá jen milému. O pouti zase milenec vynahradí ten dárek „poutí", perníkem, pamlskem nebo drobnůstkou ozdobnou. Nezřídka děvčata bohatší dávají do uzlu také dražší látku na vestu, vyšívanou předničku ke košili nebo pěkný šátek na krk.

Vejce červená chlapci pojídají, ale straky, a zvláště rejsky a párky si uschovávají jako památku drahou. Později ještě v noci, když byli chlapci od milých uzly si uložili, sejdou se na návsi nebo v hostinci a společně obcházejí