nechce jeden občaa druhému ničeho půjčiti z té příčiny, poněvadž by ta osoba, která by si vypůjčila, mohla půjčující učarovati. Který hospodář na velký pátek ráno pozpátku jde na pole, a nežli klekání se odzvoní, všechny krtiny rozkope, tomu více krti na poli nebo louce rýti nebudou. Na velký pátek před východem slunce vdavekchtivé dívky ořezávají několik třísek z vejletu u úlu, by brzy z domu „vyletěly" — vdaly se. Na velký pátek musí se péci chléb v tom stavení, ve kterém se hospodář chce zbaviti myší. Z té příčiny vyválí se malý bochánek, ten se dá první-do pekárny a taktéž první z pekárny vezme. Načež vezme jej hospodář, jde ze vsi a jí ho tak dlouho, až přijde na rozcestí ; pak se vrátí domů, při kteréžto cestě nesmí se ohlédnouti. Na velký pátek ráno, když ten, kdo má bolesti na noze, holou nohou jezdí po ostří sekery a pak hned po nějakém kulatém předměte, tak se zbaví bolestí. Kdo má na těle oheň nebo chrásty (svrab) a umyje se před východem slunce a potom se pomodlí, ztratí jmenované neduhy. — Báno uvaří se vejce a dokud jest teplé, pojezdí se jím nohy na chodidlech, aby se nebolavěly. Na veliký pátek před východem slunce jde hospodář nebo hospodyně na louku, kdež cepem ve třech rozícli několikráte udeří na drn. Ve čtvrtém neuhodí, by krti tudy se mohli vystěhovati z louky. Před východem slunce předou hospodyně niti a jimi šijí prádlo. Kdo touto nití šité prádlo nosí, ten se neutopí. Též obrubují se jimi mlíčný, aby nikdo kravám neuěaroval. Na velký pátek jedí lidé vejce, která byla večer na zelený čtvrtek uvařena, aby nedostali zimnici. Na bílou so-botu světí se v kostele voda, které se říká „Jidášova". Touto a se splaškami, když se po obědě na Boží hod nádobí umyje, kropí se žita a pšenice. Při tom zastrkují se do ozimu proutky kočiček svěcených o neděli květné. Na bílou sobotu, když se počne zvoniti „gloria", myjí se lidé říkajíce:

„Vítám té, Boží velikonoce,

Na zelený čtvrtek, velký pátek a bílou sobotu, když chodí chlapci do vsi řehtajíce klekání, zpívají při tom:

Na velký p á t e k nejen že při východu slunce třikrát povyskočí, než i vyjde zcela krvavé jako nikdy jindy. Na velký pátek se nesmí mléko z domu vynést; tedy ani prodat, ani darovat, sic by ho byl nedostatek po celý rok. V ten den se také nemá zemí hýbati (na poli).

Na květnou neděli se musejí tři svěcené kočičky spolknouti, aby nedostal Člověk zimnici.

O Božím hodě velikonočním se nesmí dříve snídati, pokud se posvěcená vajíčka a pečivo nesní. Povinna je holka dát svému hochu malovaná vajíčka, začež on jí musí o pouti koupit pouti. O pomlázce se v Kutné Hoře za branou ťukají vejce. Komu dříve na špičco i na pouku praskne, ten prohra a musí prohrané vejce odevzdati tomu, kdo vyhrál.. Někdy však se najde podvodník, který má skořápku vyplněnu smolou; má t. zv. smoláka. Prozradí-li se to na něj, je bit vejcem. V Přerově u Labe se toho dne vejcemi koulí s kopce dolů. Komu nejdále se odkulilo, ten vyhraje

Kadidlových zrn z paškálu (velikonoční svíce) užívají lidé k tomu, r že je roztlukou a nakuřují si zuby, když je bolí.

Na Boží hod velikonoční hospodář nebo hospodyně ukousne si pokud možná největší kus „mazance" a jde jíst na pole, aby prý byly klasy plny.