jeho znám, nazývá je lid zdrobnělým jménem otcovým, na př. když otec se jmenuje Jareš, říká se nemanželskému synu jeho Ja rýsek, otec Hulán — syn Hulánek, otec Michal — syn Michalík a pod.; je-li dítě děvče, říká se mu: Jarýšce, Hulánče, Michalce atd. Takového přezděvu nezbaví se dítě do smrti, zflstane-li v téže krajině. — Jako matka takového dítěte, kterou nazývají „dopuštěná" nebo též „padlá", mnoho výčitek musí snášeti proto, že „se dopustila", tak také nemanželské dítě pro tento svůj nemanželský původ zakouší v mladistvém věku svém všelikých ústrků.

Jako rodiče, nabaživše se hospodaření na statku, postupují tento pravidlem synovi, tak i v případě smrti jejich pokládá se syn prvorozený za oprávněného dědice statku. Jsou-li rodiče příliš mladí, než aby se dospělý syn mohl dočkati odevzdání hospodářství, a je-li několik dítek, stává se též, že se starší syn přižení jinam, a pak ovšem zůstane statek otcův synu mladšímu. Jenom výminkou, není-li synů nebo jaou-li neschopni, přechází statek na dceru k tomu nejzpůsobilejší. Zemře-li otec, nezanechav poslední vůle, hospodaří vdova s dětmi na statku samovolně a postoupí pak statek dospělému synovi; ostatní dítky musí se spokojiti s přiměřenými „podíly".

Poslední vůle čili „kšaft" dělá se ústně, výminkou též písemně. Leží-li hospodář na smrtelné posteli, pošle si pro dva sousedy1) se vzkazem, že „chce dělati kšaft". U přítomnosti těchto sousedů prohlásí kšaftující svoji poslední vůli. Jest zvykem, že při tomto jednání opustí členové rodiny světnici, v níž nemocný leží, jen manželka bývá někdy kšaftování manžela svého přítomna. Obyčejný obsah poslední vůle bývá tento: manželka kšaftujícího hospodáře stane se „plnomocnou hospodyní" všeho jmění až do vzrůstu a zletilosti syna a jest povinna, aby synovi při jeho plnoletosti hospodářství postoupila, při čemž sobě udělá přiměřený výměnek a ostatním dětem ustanoví peněžité podíly s přídavky v naturaliích: hřebice, krav, svatební výbavy, svatebního oběda a p. Někdy jmenuje se při kšaftu hned pozůstalý syn dědicem, ostatním dětem pak ustanoví se odkazy a podíly, a matce, jíž vždy vyhrazuje se právo hospodaření do zletilosti synovy, naturální výměnek. V kšaftu navrhuje se též poručník pro nezletilé dítky.

Dítě, které dědí hospodářství, nazývá se plnomocným dědicem. Svědci, kteří poslední vůli jsou přítomni, mají pořizujícího