hlavní body rakouské archaeologie: diluvialní nálezy moravské (se sporem Steenstrupem vyvolaným), neolithická bádání v Čechách, na Moravě a v Přímoří; Muchův názor o době měděué, vývoj bronzové doby v různých zemích našeho císařství, hlavní nálezy z první doby železné: Hallstatt, Vaöe, St. Lucia, St. Michal, nálezy v Bosně, pak krajinský Latěne, u něhož se poněkud neočekávaně přednáška končí.

Zajímavý byly poznámky, které připojil R. Vircnow k výkladům p. Szombathyho, učiniv nejdříve řadu poklon pracovníkům rakouským. Malované nádoby z Haliče, které prohlásil Szombathy za neolithické, klade do doby mnohem pozdější. Szombathy stál však právem na svém.

Dr. Karel Marchesetti. O původu rýhovaných cist, známých to kotlíků bronzových. Soudí, že vyšly ze dvou průmyslových středisk: ze středoitalského v Bologni a ze severoitalského v zenu Venetů (prvé s pevně upevněnými držadly, druhé s držadly pohyblivými).

Dr. Moric Hoernes. O chronologii hrobů v Sv. Lucii. Největší toto pohřebiště rakouské (přes 3000 hrobů), jež celé systematicky vykopal Marchesetti a Szombathy, neposkytovalo jasno svým časovým vřaděním. Hroby patrné časově různé byly už od zakladatelů promíchány, a tak se nevědělo, co je starší, co mladší, co současné. Sv. Michal v Krajině ukázal však cestu k rozlišení časovému, a touto cestou dal se Hoernes i v studiu pohřebiště svatolueijského. Vyvolil nejdříve jen ty hroby, v nichž se našíy sponky; hrobů těch bylo 543. A tu viděl, že mezi všemi těmi jsou jen 4, v nichž byly spolu nalezeny starší, odjinud zuámé typy sponek (sponky brejlovité) a spolu s typem mladším (sponka hadovitá). Poměr ten poskytl mu nyní podklad k časovému roztřídění hrobů, které pak i ex post bylo jinými předměty potvrzeno. Objevily se tu jasně dvě periody: starší, která počla asi od r. 650 a trvala na 200 let. a mladší asi od r. 450 až r. 350 nebo 300 Nejsou však odděleny žádnou přerývkou kulturní. Vrstvy latěnského rázu však tu proti očekávání není. — Velice markantně jsou pak obé doby Hoernesem charakte-risovány-

Dr. Felix von Luschan. O sponkách orientálních. Sponky z nálepů v Sendžirli v Malé Asii.

B. Beber. Památky předhistorické skulptury ve Švýcarsku, hlavně v kantonu wallisskóm. O tak zv. kamenech obětních s vyhloubenými rýhami a miskami. Ve Švýcarsku jsou hojnější v krajinách méně četně obydlených; nejvíce je jich ve Wallissu. Náležejí patrně jedné době a jednomu národu, ačkoliv žádný z nich nedává nám ve věci té určitějšího pokynu. — O věci se rozproudila ještě čilá debatta, týkající se významu a umělosti vyhloubených misek.

ü. Hildebrand vylíčil pak historický rozvoj nových archaeologických bádání ve Švédsku.

Dr. Löbisch. Otázka výživy a její anthropologický a ethnologický význam.