@NZ@Kritiky, referáty a literatura.

Pr. J. Matějka. Uměle deformovaná lebka z Budyně (v Čechách Rozprav třídy II. České akademie roč. III. Cis. 26. Praha 1894.

Lebka tato, nyní ve sbírkách českého anatomického musea uložená, byla nalezena v kostnici budyňské a jest tedy provenience úplně neznámé. Jest to lebka muže asi 35—áOleteho mesocefalnf, hypsicefalní s prognathním, poměrně dlouhým obličejem. Přes střední část čelní kosti běží příční brázda, která pokračuje na dolejší přední úhly temenních kostí a směřuje k týlu. Celá hmota lebky jest nahoru a do zadu zatlačena, jak ukazují vedle celého vzezření rozměry, hlavně pak projekce a porovnání paprsků basilárních. Jde tu patrně o lebku, na které provedena byla umělá deformace páskem ve směru brázdy položeným. Lebka se nejvíce podobá uměle deformovaným lebkám toulouským a pochází nejspíše, jako většina takových lebek, po Evropě roztroušeně nalezených, z doby stěnování národů; byla nejspíše v předhistorickém hrobě v okolí budyňském nalezena a v kostnici uložena. Tomuto stáří nasvědčuje také její tvar a roímčry u nynějšího obyvatelstva Cech vzácně se vyskytující. — Práce jest velmi cenným příspěvkem v naší anthropologii.

Hampel József. A régibb kozépkor emlékei magyarhonban.

S 200 tabulkami. Budapest (Akademie) 1894. Cena 5 zl.

Dočítáme se, že král. akademie uherská připravuje k příštímu roku, kdy se slaviti má l000 letá památka příchodu Maďarů do Uber, vydati objemné příručně dílo o archafologii Uher. Vydání podobného spisu nesetká se zajisté s velkými obtížemi, povážťme-li, co příprav je již učiněno. Přičiněním akademie celý téměř materiál, jenž jest uložen v předhistorickém oddělení národního musea (a jiných musejí), jfc již publikován. Jestli ne ve formě zpracování, tož aspoň ve formě spolehlivého popisu provázeného úplnou illustrací.1) Připomínám tu vedle množství publikací uveřejněných ve 14 ročnících výborného časopisu „Archaeologiai Ertésito" a dvou objemných dílů jednání anthro-pologického sjezdu peštského z r. 1876 ještě samostatné svody Fr. Römer a (Resultats généraux du inouvement ai-chéologique en Hongrie, v Pešti 1878) a hlavně J, Hampela (A bronzokor emlékai magyarhonban I. 1886, II. 1892). K těmto dvěma pracím Hainpelovým řadí se formou a účelem svým úplně práce nahoře uvedená.

My pokládáme způsob publikace archaeologického materiálu, jaký.nastoupila — ovšem s pomocí dostatečných prostředků finančních — maďarská akademie, za jeden z nejlepších. Není snad důležitějšího nálezu, jenž by nebyl se stručným věcným popisem, beze všeho sledu subjektivních nálad spisovatelových, uveřejněn a provázen řadou přesně provedených illustrací, vše ve formátu nevelikém, pohodlném. V tom jsou na př. naše Památky daleko za maďarským sborníkem.