a kupující odpoví: „Dejž to Pánbůh!" Podáním rukou jest kupní cena uzavřena (perfektní). Nevyplácí-li se hned kupní cena celá, dává kupec prodávajícímu nějakou část ceny kupní jako „závdavek". Kdo přijal závdavek, nesmí se „spí ti ti", t. j. nesmí od smlouvy upustiti bez souhlasu druhé strany. Spítí-li se kupec, propadá závdavek prodavači.

Při koupi koně bére si obyčejně kupec koně na zkoušku na 10—14 dní domů s podmínkou, že ho vrátí, shledá-li na něm vady; proto nechává prodávající, který jest jist dobroty koně, větší část kupní ceny na to „státi", t. j. kupec nevyplatí celou cenu, nýbrž zadrží třetinu nebo polovinu její zatím za sebou, nežli koně vyzkouší. To ovšem platí jenom o „chybách" (vadách), které nejsou viditelné. Vady koňské jest nesnadno poznati, proto při kupování koní užívá se veliké opatrnosti a požaduje se soused, jenž v koních dobře se vyzná, od ostatních sousedů často za radu a pomoc při kupování jich. Kůň má mnoho chyb, proto dí přísloví: „Koně nekupuj ušima, ale očima," t. j. nedbej na vychvalování koně, ale raději si ho dobře prohlédni.

Kupec koně jest povinen dáti čeledínovi prodávajícího, který měl koně na starosti, t. zv. „cankelt" (Zankgeld = uzdné) — obyčejně se dává jeden zlatý r. č. S koněm obdrží kupec také uzdu, s hříbětem novou ohlávku, na které si je odvedu domů. — Stala-li se koupě na trhu, platí kupec také „lit kup", t. j. několik plecháčů piva v nejbližším hostinci, které zároveň s prodávajícím a lidmi, kteří smlouvati pomáhali, neb se stranami dobře jsou známi a k tomu se právě nahodí, vypijí.

Při prodeji krávy dělají se též podmínky, že se vrátí, nebude-li dojiti, nebude-li Ptelná", t j. nebude-li míti tele, zůstane-li jalová, není-li „březí" a pod.

Děvečce, která krávu ošetřovala, dává kupec „ocasné". Ocasné činí 40—50 krejcarů. Litkup se při koupi dobytka hovězího a menšího nepije. S kravou a volem dává se kupci provaz, na němž on si koupené dobytče odvádí. Ovce prodávají se o týdenních k tomu určených trzích. Koz se v krajině naší velmi málo chová, lid je nemá rád a říká o nich: „Koza není žádný dobytek, pojde, kdy chce."

Prodá-Ii se kobyla aneb kráva v domněnce, že není březí, ve skutečnosti však březí je, a narodí se pak hříbě nebo tele, nemá prodávající na ně žádného nároku a nemůže ani náhrady požadovati: „hříbě za kobylou, tele za kravou," t. j. jde, připadá tomu, čí je matka jeho.

Potřeby svoje, které lid nedostane doma od podomních obchodníků, kupuje nejraději „na jarmárce" (výročním trhu); zde chodí od krámu ke krámu, prohlédne si důkladně vyložené zboží, poptává se po ceně, vrací se ku krámu, kde se mu zdálo zboží nejlepší a nejlevnější, vybéře si, čeho potřebuje, a po dlouhém smlouvání koupí.