Na šaty kupuje lid pouze látky s příslušenstvím, na boty kůže a podešve, pozve si pak do domu řemeslníky, krejčí a ševče, kteří ke stravě pracují, až oděv a obuv zhotoví.

Doma kupuje hospodyně hrnce „kameněné" od podomních „hrnečkářů", jimž místo kupní ceny v penězích dává tolik žita, kolik se do koupeného hrnce rovně vejde. Hrnečky hliněné a železné kupují se na výročních trzích.

Jehly, niti a tkaničky (kalouny) vyměňují si hospodyně od podomních (hausírujících) „hadrářů" za nasklízené hadry, kvasnice kupují od „kvasničkových" *) neb „kvasničkářek", jimž se místo peněz dávají často vejce a přidává k tomu hrst mouky. Od podomních prodavačů kupují hospodáři dřevěnky (dřeváky) od „dřevěnkářů", řešeta od „řešatářů", kudly od „kudličkářů", pily od „pilařů", kolomaz od „kolomazníků", olej od „olejkářů", sklenice úd „skleničkářů", hodiny od hodinářů, šátky a látky na šaty od židů s rancem hausírujících.

Co kdo koupí na úvěr, jest jeho, jakoby to byl ihned zaplatil. „Spí cena", t. j. odstoupení od koupě neplatí, leč by se byla výslovně ujednala.

Obilí prodávalo se dříve také jen po domácku obchodníkům, kteří z blízkých městeček do vsí docházeli, nyní vozí se již na trhy.

Při prodávání trvá lid houževnatě při vyřknuté ceně, nerad slevuje — „na dobrou koupi netřeba kupců pobízeti."

Kupec jen na to má právo, co koupil: „Jak koupíš, tak užívej", „čeho nekoupíš, toho nemůžeš užívati".

Při každé důležitější koupi podávají si strany na znamení souhlasu a uzavření smlouvy ruce. Podání ruky jest vždycky anamením uzavřené smlouvy.

Jen při koupi věcí nemovitých vyhotovuje se smlouva písemně, jinak to obvyklým není. Na přesné splnění smluv písemních přísně se hledí: „Co je psáno, to má býti dáno".

3. Výměna (smlouva směnná). Vyměňují se pouze hrách aneb obilí k setí, nebo brambory k sázení se sousedem za jiné, když se semeno rostlin těchto „zvrhlo" a k setí neb sázení se nehodí, aneb když soused má semeno lepší.

Zřídka jen vyměňují se pozemky z příčin hospodářských, jako k vůli cestě, zaokrouhlení a pod., neboť proti výměnám mluví přísloví: „handle bez šizení nejsou".

4. Fůjčky. Zápůjčky peněz dějí se mezi sousedy ještě dnes bez úpisu, úrok se požaduje toliko při zápůjčce větších částek a má-li zápůjčka trvati na delší dohu, aspoň na půl roku, a to vždy mírný. Při menších obnosech a kratší době splátky nepožaduje se úroků, ale za to se očekává poctivé zaplacení: „Kdo se dluží, dluhy plať." Lid nerad se dluží a bojí se placení úroků: „Úroky mají bystré