@@303

dává se „závdavek", obyčejně 1 zlatý. Rozmyslí-li si čeledín věc v čas a nechce vstoupiti do zjednané služby, vrátí závdavek najímateli.

S čeládkou zachází hospodář jako se svými, dává jí sytou stravu, neboť „kdo dobře krmen, ten dobře táhne", stravuje ji u téhož stolu se svou rodinou, s níž se čeládka v téže světnici zdržuje, vede ji k dobrému, drží ji v kázni a netrpí jí nočních toulek, neboť bude z čeládky jednou před Bohem tak odpovídati, jako ze svých dětí Za to pořádný čeledín věrně slouží hospodáři, poslouchá ho a zastává se ho. Ěíká se: „Toho slyš, čí chléb jiš" — „Čí chléb jíš, toho píseň zpívej." — Líného čeledína nemají hospodáři rádi, dávají mu menší mzdu a říkají o něm: „Jaký mlat — takový plat" — „Jaká služba, taková mzda" — „Líný zloděj lepší než líný čeledín." — Není ted! tak stálých, věrných čeledínů, jako jindy bývalo. U mého otce sloužil čeledín, který jako hoch dvanáctiletý vstoupil 1c němu do služby za pasáka, zůstal pak dále za pohůnka a oráče i později stále, až zemřel u nás jako stařec po více než 50tileté službě. Nebylo také řídkým úkazem, že děvečky sloužily na jednom místě 10—12 let, až do svého provdání. Není divu, že takový čeledín pokládal se za členi rodiny a s pláčem se s hospodáři loučil!

K čeládce řadí se obecní „pastýř" čili „slouha", zjednaný od gruntovníků k pasení stáda skopového a vepřového dobytka, v létě po posečení luk též dobytka hovězího.

Slouha najímá a stěhuje se na podzim při sv. Ondřeji (30. listopadu). Bydlí v obecní pastušce", užívá kus obecního pozemku a mzdu dostává od majetníků dobytka v naturaliích: žito, hrách, slámu. Eáno i odpuledne dává pastýř na návsi zatroubením na dlouhou pastýřskou troubu znamení, aby se „vyhánělo do stáda", a když niá všecken dobytek pohromadě, vyhání jej ze vsi, práskaje „žilou1 (silným dlouhým, z řemenů pleteným bičem s krátkým bičištětem), na obecní pastviny, dráha a pahorky.

Na jaře, když se prvně dobytek na pastvu vyhání, dostá>á pastýř od každého majetníka dob) tka „výhonek", t. j. kns chleba, o velikonocích pak dostává „pomlázku", t. j. několik vajec, o obžin-kách koláč a měchuru a o štědrém večeru, kdy chudí po vsi od stavení k stavení za okna vytrubovati na svou troubu — „výslužku", t, j. lívance, vdolky, kus housky, ořechy a jablka.

Najímání ženců, sekáčů a miatců děje se za denní mzdu „ke stravě"; dělník obdrží slušnou stravu a po jídle odcházeje domů dostává ještě pro svou domácnost zbytky jídel: vdolky, lívance nebo krajíc chleba. Za ženci a sekáči nosí se na pole pivo.

Také řemeslníky: krejčí, ševče, tesaře, zedníky, bednáře bére si hospodář na práci do svého obydlí ke stravě. Kovář a kolář pucují na cekrocni účet.