str. 394
Ve vsi mají obyčejně obecní kovárnu, do níž si vezmou kováře, který dostane ještě nějaké obecní pozemky k užívání a pracuje za to za mírnější mzdu.
7. Sázky a hry odvážné (hazartní) nejsou v obyčeji. Karbaník jest vzácností, taktéž sázeč do loterie. „Nehraj, neprohraješ" — „První vyhrání z kapsy vyhání."
8. Společenství statků lid nevěří. Ěíká: „Spolky jsou s čertem" — „Pán Bůh stvořil volky, čert spolky" — „Lépe je samoten býti, než spolek se zlými míti."
9. Kukojemsví taktéž není zvyklostí. Říká se: „Ručitel — niučitel" — „Kdo se ručí, ten se mučí" — „Slíbíš-li co za druhého, sázej ze svého." Kdo nedostojí svému závazku, ručí za škodu druhé straně způsobenou. Přijde-li však o věc, kterou měl dodati bez své vlastní viny, neručí za škodu, jak již shora uvedeno. „Příhoda má své právo."
O muži ohnivém a světýlkách.
Pověry z Pardubská.
Napsal Fr. Rosůlek.
Za dřívějších časů, kdy lidé potřebné látky na oděv tkali si sami aneb dávali si přízi ke tkalci, aby jim z ní udělal plátno nebo kanafas, býval v Holicích tkalcem soused Velinský, jemuž z celého okolí selky nosili přízi na dílo a on pak, předloživ je prve dle patentu „přehlídačum tkalcovským", kteří na vlastnost a povahu zboží obzvláštní zřetel měli míti a je subtilně a patrně peěetiticiroz-našel je po všech okolních svým věrným. Jednou v sobotu nesl balík plátna do Litětín, vesnice půldruhé hodiny od Holic na jihovýchod vzdálené. Ale tehdejší cesty a nynější! Bláta, když zapršelo, všude po kolena, a výmol nebo dolík za každým krokem. A ta cesta z Holic do Litětín byla ta nejhorší. Mezi samými močály vinul se klikatě úzký stezník, a člověk musel se míti na pozoru, aby přes tu chvíli nesklouzl do bahna. Takovou cestou šel tehdy holický tkadlec do Litětín. Ještě že nešel nadarmo. Kam práci nesl, všude byli doma, a tak Velinský kromě peněz dostal ještě mouky, chleba ä vaření. Že tak dobře pochodil, odnikud nespěchal, než všude se zdržel a vydal se s rancem syým na cestu, když přišel soumrak. A aby něco cestou zkusil, začalo ještě pršet a setmělo se tak, že brzo neviděl na krok před sebe, zabloudil do šírého póle se stezníku a po delším sem a tam potloukání smekl se pojednou do nějakého dolíku, a ač pokoušel se tu i onde, nemohl z něho ven. Ve veliké úíkosti své počal
|