str. 485
V době protireformací často nalézali stíhaní čeští kacíři ve šírých pomezních hvozdech a od celého světa odloučených údolích na panstvích rychmburském a poličském bezpečné útulky, v nichž věrně zůstávali při víře otců svých, ostříhajíce také s nebezpečím života pokladů po nich zděděných: ísnih tisknutých i psaných a jiných vzácných památek.
Jich památku dosud hlásají mnohá místní jména obcí, lánů a j., tak Damašek, Babylon, Betlem a j., přemnohá ústuí podání a pověsti, četné zachované tisky i památky písemní, iichž se nemalý počet objevil na národopisných výstavách, jež byly r. 1893—1894 v Hlinsku, Skutči, Litomyšli, Poličce a v j. městech ve vých. Čechách pořádány.
Na těchto výstavách kromě jiného jsme nalezli mnohé vzácné památky historického obratu, jenž byl v naší vlasti způsoben vydáním tolerančního patentu r. 1781.
Na hlinecké výstavě byl cirkulář „strany všeobecného uvedení křesťanské tolerance v království Českém pod datum 30 dne měsíce října roku 1781" — daný tohoto datum na Hradě pražském a podepsaný Kar. Egonem knížetem z Fiintenbergu.2) Při tomto cirkuláři bylo na výstavě hlinecké „Cirkulare do všech krajů vydané Ex Con-silio Gubernii v Praze dne 21. dubna 1782, proti klamnému a omylnému vykládání tolerančního patentu."3)
2) Cirkulář tento takto počíná: Její Císařsko-králóvská apoštolská Milost, naše nejmilostivější dědičo-zemské Kníže a Páu, Pán. přesvědčený z jedné strany o škodlivosti všeho přinucení svědomí, a z druhé strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdové křesťanské tolerance povstává, dle nejvyššího pod datum 13. a receptům 2b'. dne měsíce října roku plynujícího prošlého reškriptu, se nejmilostivěji pohnuta vynalezla, příbuzným Augustanského a Melvetského náboženství, jako i také nesjednocenému řeckému národu privátní s jeho náboženstvím se srovnávající provozovaní všady podvoliti, bez ohladu zdaliž takové kdy obyčejno, a uvedeno neb neuvedeno bylo. Potom následuje 10 punktů tolerančního patentu a ke konci napomínají se krajští, vrchnosti, magistráty, městské rady a obyvatelé, aby cirkulář tento řádně vyhlásili, a aby „ani v nejmenším proti němu nejednali."
3) Cirkulář tento takto počíná: „Ačkoliv Jeho Císařská-královská Majestat-nost náš nejmilostivější dědičný zemo-kníže a pán skrze ona tolleranční Generale od 13ho října pominulého 1781ho roku, a skrze oné v té důležitosti následující zákono-dávatné, aaeb vyměřující nařízení nejvejš 'Jeho oumyšlení jasně a patrně k vyrozumění dáti jest ráčila, tak jest přes to vše až dosavád z oných zanesených zpráv, a z některých nekatolíků prohlášení k vyrozumění bylo, že mnozí z lidu sobě oné zemo-knížecí nařízení nejenom sami pro sebe docela zpátečně vykládati, nýbrž i také jiným docela omylué pochopenství přednášeti, při tom pak dokonce oné opovážlivé roztroušení činiti se osměluií." Jako takové opovážlivé roztrušování se uvádí: A. Že J. M nejenom to vše jednostejně jest, kterémukoliv buďto panujícími», katolickému anebo jinému toleryrovanému náboženství Jeho poddaní se prohlásejí, nýbrž že téměř jejich odpad od katolického náboženství, nejvejš Jemu k zalíbení přichází. B Že oni, kteří sebe k takovému odpadu prohlašují, skrze to všelijakých předností a
|
|
