léček 6. Na vozík dají se prkna a košina. Celý pak vozík ozdobí se chvojím a peručím, lipou i brízou.

Do vozíku zapřáhne se 6 pohůnků. V kosine pod peručím ukryt je „pykytylykytyšvonc", t. j. ten pohůnek, který poslední přihnal na pastvu. Ukryt je proto, aby se nevědělo, kdo jest len lenoch, jenž tak pozdě na pastvu honí. Tento ponížený pod peručím kňučí, píská, křičí a okolní píchá. Před vozem jde „král" s dvěma „ministranty". Všichni tři jsou oděni tak, že mají přes vrchní šat čistě vyžehlenou košili, kol pasu červený »pantl", na hlavě fantastické koruny a v rukou „bišišťata" z mladých jedlinek, jichž větve až na několik ve vrcholce jsou ořezány, kůra oloupána neb vyřezávána. Král mimo „pantl" kol pasu má ještě „pantle" přes ramena (od pravého pod levé a od levého pod pravé) křížem. Koruna jeho a „bišiště" (někdy ona „hájka") též vynikají. Na „bišišťatíeh" jsou místo bičů dlouhé pentle — „pan-tlíčky". Ostatní pohůnci nesou hrnce na máslo, košíky a mošny na vejce.

Celý průvod takto sestavený za veselého zpěvu a křiku (někde také s muzikou) jde několikrát po vsi a pak od stavení k stavení. V každém statku se zastaví. Ministranti vejdou do světnice a deklamují :

Když dostanou dárek, vejce nebo máslo, někdy i peníze, oznámí množství daru ostatním slovy (pro hodně): „pykytylykytyšvonc", (pro málo) „klepec" (a pro docela malý dar) „husí pohůnek" *) Obdarováni byli ovšem všude. Vejce a máslo prodají a o peníze se rozdělí neb je společně propijí.

Když takto celou ves obešli (dopoledne), dávají pak za odměnu jména („dávat jména" se říká). Odpoledne (po požehnání) vystoupí král a ministranti na nejvyšší vrata na návsi; král si sedne na „židličku" a ministranti u něho stojí. Král pak čte z papíru (mezi tím již napsaná) „jména", t. j. veršíky jednoduché, v nichž je vtip na dceru z toho kterého statku a p. Dle velikosti daru jsou pak