(ale pochybno jest!) a proto taky zapověděl, aby se o tom nikde od měšťanstva a obyvatelů nemluvilo, ano i na hřbitov dne 1. máje ho položili (aby potupa městečka nebyla!), an sice na mrchovišti ležeti, aneb spálen býti měl.

Zajisté v pravdě řícti mohu, že: Všech nynějších bludníků, pokažených novotníků, kteří vždycky sami sobě pletou náboženství nové, takové jestiť ovoce, poznáť je po něm jen kdo chce. Dost drahný počet já jich znám a svobodně tu zprávu dám, že z nich obzvláště každého něčím poctil mistr jeho; mnohý pejchou sotva chodí, jiný v cizoložství brodí, mnohému cizí chleb chutné, jiný od závisti žloutne, jiný obžerný jako pes neb ukrutný co Herodes. Mnohý k dobrým věcem líný, jiný chlamtá i své śliny. Mnohý ďáblo-čarodějník, jiný všech mravů odporník, některý zas vyučuje, z písma podivně mu druje, do kostela chodit nechce, do nebe mní přijít lehce, a to se jistotně tvrdí, že všem vesměs kostel smrdí, neb kdo s pravé cesty sejde, ten dobře, kam má jít, nejde.

Starý ten mistr jsa povolán na děkanstvi i k magistrátu, nikde nic za to míti nemohl, poněvadž podle povědomosti všech nebil hrnčíře, ale žábu. Hle, co tu ďábel působil, aby něco ulovil! a tak ten hrnčíř od toho zbití umřel".

My dnes pamětihodný tento příběh snadno a přirozeně vysvětliti si dovedeme. Novák hrnčíř byl patrně před časem od vzteklého psa pokousán a upadl v zuřivost právě v tom okamžiku, když cizí hrnčíř pec podpaloval, načež pak po třídenním hrozném trápení ducha vypustil. Ostatní vybájila si obrazotvornost, pověra a předsudky předešlého věku.

Nejmilejší zábavou hochů v Polikně bývala za času letního hra v kuželky. Té bývalo obyčejně věnováno celé zapoledné, t. j. doba od oběda až do 4 nebo 5 hodin, leda že jsme mezi tím také jednou, bylo-li pak velké parno, i vícekráte se koupali. Pomůcky k té hře daly se snadno poříditi. Vyhledalo se devět hodně podlouhlých kamenů, zdélí asi 20 cm., které představovaly „kužalky", pak dra nebo tři kameny co možno kulovaté, koule. Na rovném pažite vy-