V zámecké bibliothece ve Fnlneku na Moravě nalezl r. 1861 W. Wattenbach rukopis z XV. věku (z r. 1418), návod ku psaní listů sestavený v Jihlavě od neznámého školního mistra, nazvaný „Candela rhetoricae". Zprávu o tomto rukopise uveřejnil ve Vídeňském Archivu r. 1864. J) Eukopis tento je důležitý, že jsou v něm zapsány četné glossy české. Wattenbachova zpráva o tomto rukopise došla u nás tak malé pozornosti, že nebude Jistě od místa upozorniti tuto vedle jiných gloss staročeských v polozapomenuté památce na dvě zmínky, v posavadních pracích u nás posud nepovšim-nuté, zajímavé pro bájesloví staročeské, totiž rčení o vodním muži, jenž prý má vodovou třáseň (srv. nynější pořekadlo, že mu kape voda z kabátu) a přirovnání o perchtě, která prý má zlatou hlavu, cínové oči, měděné uši, železný nos, stříbrnou bradu (vons?) a olověný krk.

Narodí-li se dítě, mají se mu dáti „páteřky" (růženec) za „poviják" za peřinu. Kdyby se mu nedaly, mohla by přijíti „Divizen a", to dítě si vzíti a podhoditi jiné. Podhoděné prý má velkou hlavu, velké břicho a zadní část těla, ruce a nohy suché, oči veliké, a když prý se mu do nich podívá, že mu viděti až do břicha, že to nemá ani takové barvy jako jiní lidé, je prý to „přismahlé". Mnoho to sežere, nenaučí se to ani mluviti, jen to bečí, a musí to dyeky obsluhovati a krmiti jako malé děcko, protože to nic neroste, kdyby to mělo třeba 20 roků. Je prý to sám čert. Matka s tím mívá hrozné trápení, avšak jsou lidé, kteří dovedou od toho pomoci. „Jedna také měla toho pod-hoděnca. Už to mělo 17 roků a pořád to bylo stejné. Přisel k ní jednúe van-drovný a radil jí, aby uřezala ze šipa omlad, co do roka vyroste, na prostřed