dírkováaím i vyšíváním zdobeného. Sukní na neděli potřeba bylo 4 až 5, aby ta vrchní byla hezky rozložena- U méně zámožných byla to červená kanafaskä, u bohatších tenká, bílá a květovaná sukně. Šněrovačky u chudších byly z pestrého kartounu s barvou červenou, zelenou a fialovou, neb u zámožnějších ze zlatohlavu čili zlatem a stříbrem krumplované a protkávané. Bývaly nižší a v předu zcela uzavřené na rozdíl od „německých". Zástěry byly podle rozličných příležitostí buď bílé z jemňoučkého tylu, dovedně vyšívané, nebo i zelené, zcela maličké, dole květy ozdobené. Ve vyšívání všude převládají obzvláště srdíčka, hrnečky s květinami, tulipány, slunečnice a lístky trojlaločné. Šátky buď se podvazovaly na kulato (na babku) nebo skládaly, tak že v předu podobaly se čepici. Oepce jsoo taktéž co nejrozmanitější. Zachovaly se i bílé krajkové, i modře a bíle na plátně vyšívané s krajkovou obrubou, kterou byla protažena drátěná forma. Velmi pěkné bjly zlaté, nikdy však zcela zlaté, neboť nahoře měly dno z pestré, zlatem nebo stříbrem prošívané látky s mnoha pentlemi. Nejdražší a nejskvostnější bývaly vysoké, celé z dobrého zlata (t. j. stříbrných drátků pozlacených), jež, jak nám jedna stařenka vypravovala, měly cenu až „100 renckých":

Za pěkného počasí obouvaly ženské (více dívky) střevíce, za špatného počasí a v zimě boty vyšší. V zimě navlékaly ženské jupky a přes ty veliké „šáltuchy", jak ještě dnes lze viděti. Výraěnkářky, které nedržely už na parádu, libovaly si v kožíškách. Pršelo4i, obrátily místo deštníku dvě vrchní sukně přes hlavu.

Mužští pracovali v koženkách a ve vysokých botách i v létě, kdež také byli jen ve vestě nebo v košili, na hlavě měli už nějakou tu „hučku". V čas žní vídáme často, že mají rukávy vyhrnuté a na rukách navlečené rukávce ze starých punčoch, aby je bodláky a sláma nepoškrábala. Na neděli navlékali si žluté (později černé) koženky a obouvali dobře vyleštěné boty „holinky", „shrnovačky" už dávno přešly. Vesta bývala „herbábná" až ke krku, kde kolem vyčnívajícího límečku byl ovázán černý šátek. U vesty viděli jsme u mnohého veliké stříbrné „pumpáky" v husté řadě. Dokud se víc „formanilo", nosily se opasky „bité" šmelcem cínovým nebo vyšité kůží a brkovými roz-štěpky; jeden takový má také letopočet 1792. Svobodní měli „kazajky" krátké, ženatí dlouhé „sosáky", vesměs z modré tmavé látky.

Do deště měli pantátové „pláště" s širokými límci. Krejčí museli prý je na mlátě stříhat a „starej Vampola dal ze svýho udělat čtyřem klukům na kazajky". I tyto pláště byly modré.

V zimě nosívají sedláci dosud kožich. Ovšem smějí se jim v městě i ve vsi, že jsou „ornáti" a tulipáni", protože na zádech svého bílého kožichu mají vyšito květin a „tulipánů" jako „pampáter" na ornáte, ale lepší být teplý v „ornáte", než zmrzat v lecjakém „kacafiriku". I Němci z okolí dávají si v Polné takové kožichy dělat. Když se trochu kožichy potrhají, dávají kožešníci na švy bílé pásky,