latěnské, těnské) náleží značné množství hrobů s kostrami na znaku ležícími a velké osídlení na vrchu Hradišti u Stradonic. Na Moravě jsou nálezy řidčí.

Zatím se však opět na jihu v Itálii zmohl Ř í m, šířil panství své čím dále tím více na sever, a římské legie, za nimi kupci a osadníci ovládli konečně i Dunaj a kraje s obou jeho stran a s nimi tam vnikala i kultura klassická, ovšem v provinciích valně zhrubělá. Vnikla i do Čech a na Moravu a částečně odsud kulturu gallskou i starší vytiskla, částečně se- s nimi spojila a jim se přizpůsobila. Perioda římského vlivu počala v 1. st. př. Kr. a končila asi stoletím 3—4.

Ale už mezi touto dobou, ba, jak se zdá, dávno před tím (za doby bronzové), začaly od východu a od severu vnikati do zemí českých první proudy národa nového, který měl svou starší vlast evropskou v rozsáhlých nížinách za Karpaty na horním Dnéstru, Dněpru a jejich přítocích. Byl to prvotní kmen národa slovanského. Dříve než Čechy byla jimi osazena Morava. Ale i v Čechách seděli dle všeho Slované už vedle gallských Bojů a pozdějších německých Markomanů; když pak tito r. 451 nadobro vytáhli ze země, rozprostřeli se Slované po celé zemi.

Slovanský lid v prvé době svého pobytu u nás spaloval své mrtvé a ukládal je v popelnicích do hrobů v hustých řadách vedle sebe umístěných (bez mohyl nebo s malými mohylkami), které tvoří tak zvaná pole popelnicová. Později změnil se obřad a hlavně vlivem křesťanství zavládlo pochovávání mrtvých úplně po způsobu našem. Hroby této periody slovanské z části nepatří již do doby předhistorieké, ale čítají se k ní přece jako skupina přechodní, a vyznačují se u nás od VIII —XII. století některými význačnými milodary, hlavně nádobami na kole robenými a vrytou kolkolem vlnovkou a záušnicemi na jednom konci esovitě zahnutými.. —

Probereme nyní přehledně vystavené nálezy skříň za skříní.

Skříň č. I. obsahuje důležitou kollekci českých nálezů diluvialnich. Jest to sbírka prof. Woldřicha, pp. Jíry a Šnajdra, předkládající nám několik málo zajištěných stop existence diluvialního člověka v Čechách. Lebky známé a za diluvialní prohlašované jsou nejisté. Jisté jsou dosud nálezy pazourků a kostí ze dvou skalních trhlin u Sadslavic nedaleko Vimperka na Šumavě, pak pazourkové nástroje z cihlářské hlíny v Lubné nedaleko Eakovníka. Ukázky obou vystavuje profesor Woldřich. Pan Jíra připojil k tomu ukázky z Podbaby a Liboce, konservatoř Šnajdr své nálezy ze skal Prachovských u Jičína.

Celkem jsou diluvialní nálezy české nepoměrně chudší nálezů moravských a skutečný tento poměr zírá na nás i z vystavených sbírek. Kdežto české nálezy pojala jedna neveliká skříň, diluvialnim nálezům moravským vyhraditi se musilo skříní několik (č. II.—IV. a XX.), z nichž č. IV. se skládá vlastně ze čtyř skříní.