Podvody a šalby lid nemiluje. Dává to na jevo v četných pří-

lovích: „S poctivostí nejdál dojdeš"; — „kdo stojí o cizí, přichází

o své" – „krejcar nespravedlivý vyhání sto spravedlivých"; —

„lépe poctivě umříti, než potupně živu býti". — O člověku, který

druhého rád ošidí, říká se, že je „podskočný člověk".

Zlého skutku máme se chrániti, neboť Bůh to nerad vidí a potrestá nás za to již na tomto světě: „Pán Bůh peče oplatky" (t.j. oplácí zlé opět zlým). Proto „co sám nerad, nečiň jinému."

Ze všech trestních činů bojí se lid nejvíce před žhářstvím, s posvátnou hrůzou pomýšlí na požár a zbožně nazývá jej „Boží oheň" i v obyčejné rozmluvě, na př. „kdyby vypukl Boží oheň" a pod., i modlí se k sv.- Florianu, aby ho „chránil od Božího ohníčka". Kdo zapálí cizí statek, toho nejlépe hodit ihned do hořícího ohně.

Kdo druhému život vezme, má se trestati vždy a bez výminky smrtí: „Život za život"; — „krk za krk".

Za člověka nečestného a velikého škůdce, jenž se má co nejpřísněji trestati, pokládá lid zloděje. O člověku, který krade, říká-se: „je nenechavý", — „všecko se mu hodí", — „má dlouhé prsty", — „všecko mu překáží", — „všecko se rád vypůjčí", — „přes nic ne upadne", — „co mu přijde do ruky, to jest jeho", — „co mu, sluníčko ukáže, to mu měsíček přinese" (t. j. co ve dne uvidí, to v noci ukradne). Přísně se má trestati krádež polního nářadí na pozemcích zanechaného, pak krádež v domácnosti, neboť: „domácího zloděje se nedohlídáš". Zloděj odplaty (trestu) neujde: „Co se vleče, neuteče — zloděje Bůh najde přece". Dopadený zloděj neodevzdává se právu, ale dostane odplatu ihned na místě činu — notný výprask, neboť vězení a žaláře pokládá lid za nedostatečné ku napravení zlodějů. Lid je vůbec přísný soudce, všecky tresty škůdcům jeho uložené pokládá za mírné, zvláště o zlodějích říká, že by nejlépe bylo každého zloděje ihned pověsiti. Činí však přece ve zlodějích, rozdíl. Kradení dříví v lese panském jako paliva pro vlastní potřebu nepokládá se lidu chudému ani za krádež, a nečiní krádež taková pachatele v očích sousedů nepoctivým. Byl-li kdo trestán „jen pro les", nečiní se mu proto výčitek ani předhůzek. Také odcizení zvěře v polích pokládá se jen za lehký druh krádeže, ano dříve pokládala se drobná zvěř, jako zajíci a pod., za statek pána nemající, který si mohl kdokoliv přivlastniti.

Přijímač je horší nežli zloděj. „Kdyby nebylo přijímače, nebylo by zloděje", proto se přijímač a ukrývač věcí kradených jako spoluvinník stejně se zlodějem má trestati.

Na nebezpečí srocením lidu povstalé připomíná přísloví: lidské spiknutí horší než Boží dopuštění".