str. 60
trnce nemyté i mísy, neřádná kuehyněi; dítě v špíně hladem břeští, manžel její tělem blýští, je líná jako svině.
13. Není hlavy schytralejší ani nejnešlechetnější nad hlavu hadovu, není hněvu nad hněv ženský a zlost rovná zlosti ženský nad luciferovou; vyjeví každou věc tajnou, jest muži ranou smrtelnou, jed připraví jemu.
14. Ach, muži, muži, se braňte, ženám panovat nedejte to sami nad ^ebou: král babylonský své ženě Se-miramis jednoho dne dal mocnost takovou ; již jest jim ten mandát prošel, až taky některých došel, jeho se ujaly.
15. Manželka Abrahámova, muže pánem nazývala, jsouce mu poddaná; i apoštolé učili, by ženy poddané byly, měly muže za pány, jako jest církev poddaná Kristu Pánu choť jediná, jeho za hlavuvmá.
16. Ženy poddané bývejte a mužům svým mlčívejte, dřív než vojna začne; bojte se před první ranou, nebudete mít zbarvenou hubu, tělo sličné.
17. O ty hoste nejvzácnější, náš Pane Kriste Ježíši, učiň vodu vínem, odvaruj různice, hádky, naplň naše nedostatky v manželství zdařilém (Zapuď ďábla nepřítele, svornosti rušitele, .spas nás věčně. Amen.)
|
Jiná svatební.
1. Slyšel jsem slavíčka, líbezného ptáčka, kterak zpívá všem manželům .písničku novou, a to velmi přelibou, že stav manželský z vůle nebeský na počátku od Boha stvořen, kdo jej s pobožností a bázní z milosti zachovává, tomu Bůh dá své požehnání, pochybnost žádná není.
2. Kdo v Boží milosti kráčí s všetečností, tomu Pán Bůh požehnání žádnému nedá, jest pravda neomylná, jak naši předkové udatný- rekové chybili skrz ženský jednání; Bůh se na to hněval, požehnání jim vzal, takže bídně na tom světě jsou živi byli, životy své -skončili.
3. Hned v ráji Eva všem zle učinila, když podala Adamovi zapovězené jabko hadem schválené; Adam když -okusil, milosti zbavil se, z ráje rychle ¦Pán Bůh ho vyhnal, tak dostal robotu,
v práci, velkém potu musil chleba dobývati a Eva taky, museli pracovati.
4. Sýsera ten vůdce byl silný ve -lice, svěřil ženě jménem Grizel svůj život celňj, tak mu byl odměněnej; k sobě ho vábila, hlavu mu probila, a to za jeho živobytí, knížata svolala, jim jej okázala; ten usnul v svý vlastní krvi, spí až na věčnosť a dala ho na věčnost.
5 Holofernus mocný a svých skutcích pyšný, když u města Bethu-lige silným vojskem stál, také tam hlavu nechal, neb Judita krásná, že tak byla šCastná, proč on v kráse její měl zalíbení, meč do ruky vzala, hlavu mu uťala; ten usnul v své vlastní krvi, spí až na věčnost, tak má tvrdý polštář dost.
6. A ten Samson silný, ten se lva nebojí, roztrhal ho u vinice, v tom okamžení bez všeho unavení, neb jeho milenka, falešná Dalida, o sílu jeho jej připravila, vlasy ostříhala, oči vyloupala, ta falešná milovnice silného reka připravila ze světa.
7. Pobožný král David, jak eizí ženu zhlíd, Uriáše muže ctného zamordovat dal, pro ten hřích se Bůh hněval, vůlice ho trestal, morem, hladem království jeho, takže anděl Páně od Dau do Bersábe sedmdesát tisíc lidu tam zamordoval; pro ten hřích so Bůh hněval.
8. Šalamoun král moudrý, králem učiněný, nejmoudřejší v celém světě byl mezi lidmi, také byl oklamaný skrz ženské podvody sveden jest od víry, cizím bohům obětoval; o jeho spasení nikde psáno není, Bůh to nechal sám pro sebe, by jsme se báli, jeho samého báli
9 Herodes král taky dal se oklamati, k vůli ženě tanečnici Křtiteli hlavu dal štít v žaláři dolů; Bůh ho za to trestal, červy na něj poslal a to za jeho živobytí tělo mu prožrali, smradem naplnili, tak že bídně z toho světa musel sejíti a skrz ženu umříti. . 10. A ten Jakub dobrý také byl ošizený, za Rachel sedm let sloužil svýmu tchánovi, byl velmi přesoužený, dána jest mu Lja, tu mu byla bída k jeho neštěstí velikému zas jiných let sedm Labanovi tchánu za Rachel sedm let
|
|
|
