str. 61
sloužil svýmu tchánovi, byl velmi pře-soužený.
11. Jinače učinil, když so jest oženil mládenec jménem Tobiáš, ten se Boha bál a Bdh mu tu milost dal: dostal za ochránce v cestě tovaryše Kafaela archanděla ctného, ved ho k jeho choti, chránil ho od psoty, takže se domů navrátil svou cestou, svou rozmilou nevěstou
12. Tak, pane ženichu, s důvěrností -k Bohu, mějte vaše věrné srdce s vaší manželkou, svou roztomilou milenkou, spolu se milujte, břímě snášejte.
Pán Bůh s vámi přebývat bude, pak po této strasti příjdem do radosti; tam se budem radovati s Ježíšem Pánem na věky věkův. Amen.
|
Jiná svatební.
1. Jdouce skrz háječek krásný mládeneček, žalostně bolestně sobě vzdychá, nemaje hrdličky, krásné své družičky, hrdlička holoubka k sobě loudí.
2. Sednul jest na doubek spanilý holoubek, žalostné bolestně sem tam kouká, slyší temný hlásek, jsa strápen všecek ; hrdlička holoubka k sobě volá.
3. Hrdlička na jedli holoubku slibuje andělský, panenský život vésti; cukru, cukru zpívá, libě odpovídá, laskavě upřímně s veselostí.
4. Vy noví manželé, zvolili jste sobě v zahradě Kristově ten stromeček, stav svatý manželský, z něho kůr andělský má býti vyplněn na věčnosti. Amen.
|
Píseň při loučení nevěsty.
1. Ach můj Bože nejmilejší, co se to se . mnou děje, nepomyslila jsem sobě, že mne zmýlí naděje, nikdy jsem se nenadálá, že se musím loučiti, svého otce, svou matičku dnešní den zanechati.
2. Na počátku když Bůh stvořil zemi, všech živočichů všecko jest po páru bylo, učinil div veliký, též i člověka k obrazu svému ráčil stvořiti a nad těma živočichy ráčil ho postaviti.
3. Pročež svatá nerozdílná nej-světšjší Trojice, ráčila v své tajné radě uložiti nejvíce, že by nebyle dobře být samotnému člověku, ráčila z něj žebro vzíti, učinit mu manželku
4. Tak jsem já to přikázání nechtěla přestoupiti, proto jsem si umínila rač stav svůj proměniti; ach můj Bože nejmilejší, rač mi tu milost dáti. abych mohla v tom manželstvu vždycky stálá státi.
5. Můj tatíčku znejmilejší, dnes vás musím opustit, má matičko nejmilejší, s vámi se musím loučit, též můj rozmilý bratříčku, mé rozmilé sestřičky, s vámi se též všemi loučím opustit váa mám všecky.
6. Má matičko znejmilejší, za vaši první ouzkost, když jste mne pod srdcem měla, poznala jste hned těžkost ve vašem životě mateřském bolesti všelijaké, dekuji vám, má matičko, děkuji tisíckráte.
7. Též i za mateřské prsy, které jsem požívala, děkuji vám, má matičko, že jste mne krmívala, též i na vašich vlastních rukou nosit jste mne aiusela, vašima vlastníma ústy mnohokrát políbila.
8. Hleď, můj za všech nejmilejší, to vše trpím pro tebe, můžeš sobě povážiti, že jsem upřímná k tobě, že všecko všudy opouštím a tebe se přidržím, [:před Bohem jsem ti slíbila, o tom já též dobře vím!:]
|
Řeč o nevěstu, která jest ve světnici uzavřena.
Šlechetný matrony milý, jsouce já poslaný nyní od jednoho ctnýho šleehetnýbo mládence panice, a to z daleké krajiny, slyším, že byste měli mezi sebou míti nějaký poklad, totiž pannu N., kteroužto abyste mi beze všeho odporu vydaly a mne déle nezdržovaly! (Vystrčí mu babu.)
Co pak jste myslily, matrony milý, to není ta, kterou já hledám; moje ie překrásná sličná mladice, tato již iest stará babice, přidám ještě tři ti-5Íco nebo ji miluji velice, tři tisíce přidám, ctné ruky jí podám. Pojdiž, má lolubinko vyvolená, choti tvému přežilému, na tebe vždy laskavému. Nyní
|
|
|
