Předchozí 0076 Následující
str. 66

nosí vlasy v jeden „vrkoč" spletené, barevnou stuhou svázané a mosaznou jehlicí sepjaté.

Parádní kroj vdaných žen pro zimu jest pestrou kozí ornamentovaný kožíšek bez rukávů.

Děvčata nosí pouze huněnou „halenku", červenou vlnou a střap-cemi zdobenou, mosaznou sponkou na prsou sepjatu.

Kroj mužský skládá se z gatí, košile, nohavic, kopitec, krpců nebo papučí, opasku a širokého klobouku. Košile z hrubého domácího plátna jednoduše sešitá, s rozporkem na prsou a krátkými rukávy jest parádním kouskem mužského kroje.

Na všedních košilích vyšívá se pouze obojek; nedělní a sváteční košile mají na prsou, po obou stranách rozporku bohaté vyšívání křížkové, zdobené kolem stehovými kvítky.

Rukávy slavnostních košil připojeny jsou paličkovanou krajkou žlutě bílou, v tomto případě i vyšívání na prsou jest červeně žluté. Vyšívání spodní části rukávů jest tvaru geometrického, prolamovaného a končí opět pletenou červeně-žlutě bílou krajkou. Obojek košile svazuje se u krku vlněnou, červeně bílou šňorou, střapcemi zdobenou.

Velezajímavé jsou sponky košil, kterými spíná se rozporek. Sponky tyto lijí z mosazu Slováci ještě dnes do starých kamenných formiček sami. Tvar sponek upomina nás na dobu dávných věků pohanských.

Nohavice zhotovené z bílé huně jsou těsně k tělu přiléhavé s rozporkem na pravé straně; střih tento nacházíme pouze v některých nejzachovalejších koutech uherského Slovenska a moravského Valašska.

Noha oděna jest pestře pleteným „kopitcem" z různobarevné vlny. Oblíbené barvy jsou přirozená bílá a černá, pak žlutá a červena barvená různými vzpomenutými odvary. Rozporek kopitec zavazuje se „řemeňcami" kol nohy několikráte otočenými. Mužští nosí též i papuče, ale pouze dvoubarevnou šůorou soukanou zdobené.

Opasek ze silné dvojmo složené kůže, vybíjaný a hlazený, spíná se v předu třemi prackami. Bývá šířky veliké a dodává mužům vzezření neobyčejně mocného.

O opascích panují mnohé pověsti a báje, zvláště o opascích zázračných, v kterém opásaný bojovník byl neranitelným; svědčí o tom slova známé zbojnické písně slovenské:

„Bon Janošík bojovau, Keby sa bon merkovau, Keby si bou svój opaščok Na stole nenahau."

Starší, kteří opasky podnes ještě neodložili, tvrdí, že s opaskem při zdvihání zvláště těžších břemen nikdy si neublíží.


Předchozí   Následující