Kraslice na Národopisné výstavě českoslovanské.

O původu kraslic, t. j. malovaných nebo jinak ozdobených vajíček bylo již mnoho dohadováno a ještě více napsáno, jak dosvědčuje bohatá literatura jim věnovaná.1) Sbírání, ukládání kraslic v museích a jich popisování pro shodu ornamentiky s ozdobami lidové práce (na výšivkách, nábytku, na památkách psaných a j.) děje se teprve od nedávných let.2) Z korunních zemí českých první Morava učinila, v tom směru prvý a šťastný pokus, jehož výsledkem jest bohatá sbírka kraslic, majetek vlasteneckého musejního spolku v Olomouci, a záslužná publikace téhož spolku „Moravské ornamenty". V Čechách byly sbírány nahodile, jak kdo co daroval. Pěkná sbírka uložena v museu Náprstkově a v Selské síni českého musea; také některá musea venkovská pojala sbírání kraslic do svého programu, jako na př. „Včela čáslavská". Přes to však můžeme říci, že vše, co v té věci podniknuto v cechách, neuspokojovalo, poněvadž neopravňovalo k názvu sbírky souborné a systematicky spořádané, kterou by kromě toho provázel slovesný materiál jako nezbytný spolučinitel.

Věda, jak rychle mizí původní rázovitost3) našich kraslic, odhodlal jsem se v únoru r. 1891 napsati provolání k české veřejnosti, aby mě laskavě podporovala v mé snaze: sestaviti sbírku českých kraslic s příslušnými zvyky, obyčeji a pověrami. Nedlouho potom žád al i výbor pro výstavu lidového umění na zemské jubilejní výstavě o zasílání kraslic do české chalupy,4) ale bez podrobného dotazníku, což nejlépe dokazuje, že se nejednalo než jen o vystavení kraslic, ale zároveň ospravedlňuje moji snahu, jež mi byla ve zlé vykládána a jejíž ovoce5) uložil jsem většinou ve dvou vitrínách v oddělení zvykoslovném u přástek domažlických.