Četné doklady o starobylosti kraslic a jich rozdávání u českého-lidu snesl a vyložil Dr. č. Zíbrt.6) Slovo „kraslice" zapsáno jest v nejstarších slovnících českých, kam sběratel uložil přirozeně jea nejběžnější a neznámější názvy, m&žeme tedy kraslice i pomlázka pokládati za zvyk všeobecně známý ve 14. věku, vzniklý dávno před tím.

Náš lid vykládá jinak o původu kraslic než učenci. Napsal mi o tom František Šejvl, rolník v Blešně u Hradce Králové (naroz. 17. února 1834) zajímavou pověst, jak ji slýchal v mládí: Když Pán-Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a prosili hospodyni o kousek chleba, ale ta neměla právě v celém stavení chleba. Jelikož si oba příchozí stýskali na veliký hlad, nevěděla ubohá selka, co by jim na rychło k jídlu podala. V tom slyší kdákání slepice, která slétla s hnízda. Selka hned vyskočila na kurník, kde našla hnízdo vajec, sebrala je, dala do teplého popela, kde je upekla a nakrmila jimi oba pocestné. Když tito odešli, šla pro chvostě, aby skořápky na zemi pohozené smetla. Jaké bylo její udivení,, když uzřela, že skořápky jsou proměněny ve zlato. Selka potom každého pocestného, který se u nich zastavil, častovala pečenými vejci, ale ze žádné Bkořápky nestalo se již zlato. Pak to činila jen ve výroční den oněeh dvou pocestných, že kdokoli ten den v roce k nim zavítal, vyčastovala ho pečenými vejci. Ale zlatých skořápek se již nedočkala. Té odměny dočeká se tam na věčnosti.

Nyní můžeme si prohlédnouti celé to množství kraslic, vyložené ve zvykosloví ve dvou skupinách mezi manžely selskými z Troubska a mezi loutkovým divadlem u přástek. Ve skříních podél stěn jsou na mechu, ve skřínkách nástěnných spočívají v přihrádkách kraslice^ náležející většinou vlasteneckému musejnímu spolku v Olomouci, národopisnému museu českoslovanskému a některým odborům; protější dvě vitríny uzavírají větší ukázky z mé sbírky kraslic českomoravských. Rozdíl mezi českými a moravskými jest patrný v ornamentu i v barvě. Kraslice české mívají nanesenu jedinou barvu a ornament volen jednoduchý, moravské libují se v barvě černé, žluté, červené a bílé se-žlutou při motivech bohatých. Původní barva kraslic českých jest nepochybně červená; lid namnoze v běžné řeči i v koledách zmiňuje se o červených vejcích a slovy „červená vejce" jmenuje „velikonoce". Možná, že v té červeni kryje se symbol zářivého slunce, zrovna jako v pestře zbarveném vejci moravském dal by se čísti symbol probouzející se přírody, okrášlené směsicí květů.7) Ornamenty geometrické