městě. Pokud stařena ví z rodinné tradice, zabývá se rodina Šrajlovýeh kraslováním po 150 let.

Kraslic škrabaných s motivy prostonárodními ubývá nápadně, jakož vůbec i sám způsob mizí. Umění to zapadá s dovednými ą trpělivými stařenkami a starci, jako byla A. Havlíková v Běcharech u Kopidlna (fr. 1866). Vyloženou kraslici s kvítky a zvířátky, jako ś; truhlic okopírovanými, škrabala, když jí bylo přes 70 lét. Napřeď uvařila vejce v plysyře n pak je škrabala kosem staré břitvy. Z téže dovedné ruky mám ješto 2 stejně zdařilé kraslice, ale porouchané; Škrabání děje se nyní namnoze též na vejcích lakovaných, šablonovitě, eož by konečně nevadilo a na věci ničeho neměnilo, kdyby zároveň neustupoval ornament prostonárodní všednímu rostlinnému bez toho» pojetí, jaké charakterisujé naše výšivky Dokladem k těmto slovům jsou lakované kraslice škrabané od Marie Doubravovéze Straku Nymburka, nyní 741eté, která se tím zabývá již déle než 40 let. Jiné kraslice (červené), škrabané od 721etého starce krátkozrakého, Aloisa Šorfa v Pecce, nesou nápadně bohaté, plné květy, k nimž znalecké oko shledá parallelu v bílém vyšívání žurovém ze středních cech.

Někde ozdobí kraslice takto r Na vajíčko nalepí se drobné lístky,, lupénky jetelové, vajíčko pak ováže se badřfčkem a dá se vařiti v odvaru slupek cibulových nebo mladého osení. Yajíčka z odvaru vyňatá zbaví se obalu i kvítků, pod nimiž zůstávají věrné jich obrysy.

Ještě připomínám kraslice polepené zbytky látek a rostlinnou duší z Hořátve. Ke kraslicím českým jsou přiloženy ještě šlehačky, šmergusty a „Nový tolerancí pot>el pro katolíky a evangelíky aneb národní kalendář pro cechy a Moravu" na rok 1817 vydaný od Hýbla v,Praze, obsahující varovný článeček „O škodlivosti barvených vajec". O barvení vajec v Čechách zmiňuje se též Schönfeld ve spisku: Die alte Hilfe der Böhmen und Mährer ete., na poč. tohoto století. O moravských kraslicích nerozepsal jsem se proto, že bohatost a krása jejich dávno ztlumočeny jsou v publikaci vlasteneckého musejního spolku v.Olomúci r. 1888 (s 8 tabulkami), v pracích KIvanových, Šímových, .a že způsob ozdobování neliší se v podstatě valně od českého.

Jak se hotoví nejkrásnější moravské kraslice, můžeme shlédnouti ve výměnku horáckého gruntu na Národopisné výstavě českoslovanské, kde je maluje Márija Luzná z Nové Vsi od Uher. Hradiště, a komu by se to zdálo zdlouhavé, ať se podívá do mé sbírky, kde jest od ní podán celý postup práce, 9) jaké třeba, než vyjde kraslice čistá, pestrá