dařilo zle pohmožděnému vodníku medvědovi vyklouznouti. Sténaje bolestí, postavil se před okno a hrozil pěstí huhňaje: „Dokuď jste měli vodníka, bylo vám dobře,, teď vám bude hůř."

Chalupa potom třikrát po sobě vyhořela a na jejím místě potom postaven byl mlýn.

V Havlovicích blíže zřícenin bývalého hradu vede úzká lávka přes vodu. Jednou jeden stařeček, jménem Kábrt, chtěl se podívati nahoru na hrad a bylo mu přes tu lávku jíti. Když přicházel blíže k lávce, spatřil asi dvouleté děcko po lávce se batoliti. Leknuv se, že dítě spadne do vody a utopí se, běžel honem k něniu, aby je odvedl pryč. V tom, jak je chopí za ruku, dítě se mu vysmeklo a skočilo do vody. Ve vodě se zasmálo a zatleskalo ručkama. Tu viděl, žeije to hastrman, který v malé děcko se proměnil a schválně do vody skočil, mysle si, že Kábrt skočí za ním, by děcko z vody vytáhl a že jej v potůčku lehko potom utopí. Za nějaký čas šel Kábrt ke.. své vdané dceři a nesl jí džbánek smetany. Když přišel na tutéž lávku, smekla se mu noha, on se zapotácel a chtěje se rukou zábradlí zachytiti, pustil džbánek se smetanou do vody. V tom se dole v po-tučku něco zasmálo a zavolalo: „To máš starý za to, žes mně onehdy nepomoh' vytáhnout z vody." Bylo to ono děcko, které před časem viděl na lávce si hráti a které se nyní jeho nehodě zlomyslně vysmívalo.

V Úpici bydlil jakýsi Franěk. K tomu chodíval vodník na tácky. Když měla přijít velká voda, chodíval jej z vděčnosti varovat. Obyčejně přišel zatlouci ná okno a volal: „Fraňku, uklicf si otýpky, přijde velká voda, veme ti je."

V Havlovicích do jedné chalupy cliOdíval též často hastrman a vždycky tam nějaké škůdnictví tropil. Najednou si zamanul a přišel hospodyni každodenně vytrhnout měděnec z kamen. Dalo to chvíli práce a co zamazávání hlinou, než měděnec v chalupě opět zasadili. I zlobil se chałupnik už tuze na vodníka, ale což plátno, pomoci si od něho nemobL

Jednou si přece trošku schytral a uchystal si na vodníka z lejěí kličku. Těšil se, že jakmiie vodník přijde, že rychle jej do té kličky chytne a náležitě vytrestá. V tom, jak se už v duchu na výplatu těší, slyší najednou z chléva úzkostlivý mekot. Lekl se, co se kozičce tak najednou stalo, že tak mečí, běžel honem i s lejčím do chléva. Přijde do chléva, koza líně ležela na slámě. Běží na dvůr, zda nějaká cizí koza tam nezabloudila, ale všude ticho, nikde nic viděti.

Bruče odešel do světnice. Ale nastojte, co ta vidí? Měděnec vytrhnutý, plotna rozházená, všude plno sazí a hlíny. Kdo to udělal? Kdož jiný nežli vodník. Aby chałupnika vyvábil ven, začal na dvoře mečeti a naříkati. Co chałupnik v chlévě kozu obhlížel, zatím hastrman mu zase tu radost udělal a jemu již po dvacáté měděnec vytrhl. Ubohý chałupnik mel zaaé co dělati.