U Sychrova v řece Úpě býval též vodník. Nejraději sedával na zábradlí při silnici, která vede k Havlovicům. Blíže splavu si právat všelijaké klůcky, které vé vodě nalezl, a věšel si je na keře a na vrby, by se mu usušily. Jed°i pasák jej vidíval a chtěje vodníka pozlobiti, sebral mu několikráte ty klůcky. Vodnik dlouho nevěděl, kdo mu to dělá, až přece jednou milého pasáka dopadl, chytil jej a chtěl vtáhnouti do řeky. Pasák se nechtěl jen tak zhola nechat utopiti a rval se s hastrmanem. Hastrman by byl už pasáka přemohl, v tom si pasák vzpomněl, že když hastrmanovi tlápne u levé nohy na palec, že pozbude síly. Podařilo se mu to a milý Vodník musil pasáka pustiti. Pomstil se však pasákovi za to. Poslal naň takovou strašlivou žízeň,-že ji nebyl s to pasák nikdy uhasiti.

Ve Slatině ve mlýně též se zdržoval hastrman a dělal tanř mlynáři všelijakou nezdobu.

Když nemohl nic jiného, tedy když se v noci nemlelo, najédnoir spustilkola. Mlýn rachotil na prázdno až hrůza. Mlynář vyděšen vyskočil s postele a vyběhl ven, láteře a svolávaje všecky hromy. I vyburcoval stárka i mládka. Ti však nic s tím nepořídili, kola zasta-viti nemohli a nemohli. Ustrnuti dívali se, jak palce jeden za druhým se lámou a padají. Mlýn však zastaviti nemohli a proto hodinu as láteříce, šli si lehnout se zlostí a strachem, co se as zítra nadřou av napotí, než zase všecko do pořádku přivedou. Sotva ulehli, mlýn jakoby uťal, přestal klapati. Mlynář vstal a chtěl se podívati, kterému z mlynářských se as podařilo mlýn zastaviti. Sotva však vstoupil do mlý-nice, zase se všecko točí, palce lítají a mlýn rachotí. Ted! teprv pan otec poznal, to že hastrman mlýn spustil, a ulehl už bez bázně, věda, že bude ráno všecko v pořádku, že si z něho a jeho chasy hastrman udělal blázna. Od té doby často hastrman v noci "mlýn spustil, pan otec si však už z toho nikdy nic nedělal. Přišel však jiný majetníkj a tomu se řádění hastrmänovo ve mlýnici nelíbilo, a aby se ho zbyl, dal vystavěti blízko mlýna malou kapličku. Od té doby sę hastrman ve mlýně neukázal.

V Katibořicích též býval vodník. Jednou postrašil jednu žen» ze Žernova tak, že měla t toho smrt. Šla koleni vody, kde se k ní připletl veliký černý pes a stále kolem ní chodil. Začínalo jí být z něho úzko a chtěla utéci. Pes zaní, skočil jí na záda a milá žena musila jej na zádech až na Žernov donésti. Před chalupou, kde bydlila, skočil dolů. Byl to prý vodník. Polomrtvá dopadla do svět' nice, rozstonala se a za nedlouho potom z přestálého strachu a leknutí zemřela.

Též do ratibořického mlýna chodil vodník. Nosil si vždycky s sebou rybičky a tam si je smažil. Ženské ve mlýně se na něj. náramně zlobily, poněvadž jim u plotny všecko pomáčel a všady překážel. Kudy okolo kamen chodil, tudy byly rybníčky, takže při nejlepším uklízení měly u kamen stále plno bláta. Rády by se vodníka byly-