zbavily, ale nevěděly jakou radou, a mlynář ani nedovolil, aby mu kdo ublížil z obavy, by se jim potom nemstil. Jednon tam přišel komediant s opicí. Za chvíli se vodník přihnal a začal si zase jako obyčejně rybičky smažit. Když je usmažil, dal si je na kamna; sám vylezl na pec a začal hodovati. Opice z pod kamen dlouho se naň dívala, až konečně také dostala chuť na smažené rybičky a skočivši na kamna, začala bez pobízení jísti s sebou. Rybičky jí chutnaly; pospíchala tudíž co nejvíce, aby se jich hodně na ni dostalo. Vodník . ji chvíli nechal, ale když viděl, že rybiček na kamnech už na mále, strčil do opice, a vyháněl ji. Opice jej za to škrábla, vodník ji pleskl, až se spolu seprali. Opice se nedala, notně vodníka poškrábala, až musel utéci. Dlouho teď do mlýna nešel, čemuž byla mlynářha velice ráda; až jednou jej mlynář u splavu zahlídl a pozval jej, by si zase přišel usmažit rybičky. Vodník povídal, že prý nepřijde, ta škrablavá kočka jej prý tuze pokousala a poškrabala. Potom vždycky, když si chtěl zase usmažit rybičky, otevřel dvéře a ptal se: „Je ta škrablavá kočka "tady?" Když odpověděli, že není, šel dále. Když už je mrzel, řekli, že je zde, a vodník se zase mlýnu chvíli vyhýbal.

U jednoho rybníka seděl vodník na břehu a spravoval si kalhoty. Jak je tak roztahoval, povídá si: „Tuhle chybí flek, tuhle chybí flek a tuhle taky chybí flek." Jeden čeledín ve stodole mlátil a vyběhl i s cepem ven. Viděl, jak vodník počítá fleky, vyzdvihl cep a se slovy: „Tuhle taky chybí flek," přetáhl cepem vodníka přes záda. Vodník se svalil do rybníka, po chvíli se teprv vynořil, a sípaje vztekem hrozil čeledínu. „A kdyby to po roce bylo, já tě přece dostanu." Do roka se prý čeledín při plavení koní v témž rybníce utopil.

Bába jedna, sama jsouc v šestinedělích, byla jednati za červeným Kostelcem kmotry. Omeikala se trochu a měla jít večer ještě domů do Oleśnice. Bála se velmi, ježto prý žádná šestinedělka nemá sama po slunce západu jít ven a docela ne přes pole. Musila však jíti, neboť měla doma malé dítě.

Přišedši k rybníku viděla najednou před sebou jíti jakéhos podezřelého muže. Myslela, že je to muž, že jí přišel naproti a že, jelikož před tím měli doma malou hádku, se na ni zlobí a nechce s ní mluviti. Mluvila naň a dobřila jej, muž. však se od ni odvrátil a kráčel dále. Když přišli k mostu, zůstal státi a čekal. Babička se lekla, začala se křižovati a modliti, muž zařval a skočil do vody. Stále se modlíc přeběhla bába most a běžela k domovu. Když už kus cesty přeběhla, najednou za ní přiběhl velký černý pes, vrazil jí pod nohy, až upadla, a pádil dále. Byl to vodník, který pro modlitbu k bábě dostati se nemoha, proměnil se v černého psa a postrašil bábu ještě dodatečně.

U Červeného Kostelce je rybník a v tom rybníku býval vodník. Jednou jel tamtudy jeden rolník do Skalice na trh s obilím. Cestou potkal jednoho muže, který se zastavil a prosil rolníka, že má ještě