f pekárni8) a zapalte ju. Dyž hraniea nejlepší hořela, tak von to dítě vzal a šel s nim do kuchyně a ted ho chtěl hodit do toho vohňa. A jak ho chtěl hodit do toho vohňa, tak divo-ženka se komínem spustila dolů a jejich dítě tam hodila na zem a to mu z náručí vytrhla a komínem zas vyletěla. Ale to jejich dítě hubu mnělo celou roškrábanou vot téj divoženky. A tak se doďáli zas svýho dítěte.

V Hartmanicích9) jeden pacholek tam nad Hamrama voral u lesa, a vízdaly 10) mu tuze kolečka. Tak k ňom'') přišla potom divoženka a povídala mu, že dyž je tak hodnéj a dyž jí tak pěkně dneska spíval, že má malý dítě, tak že jí dobře spalo, tak že jom dá koláč, že pekla koláče a prala, a dítě že jí pořád spalo. Pacholek jí povídal, že má-li moc košil, že aby jom jednu dala, že má kosila starý. Vona mu povidala, že dyž bude do večera tak spívat. tak že mu dá. Ale von voral celéj deň, tak to spí-vání bylo pořád. Tak mu večír přinesla košilu a povidala mu, ať ju učerní jak učerní, nihdy a{ ju nedává prát, ať jen ju dycky dá do truhle a ten koláč nihdy celéj na jednou aby nesněd, kousek aby si z něho nechal, aš n) tam přinde, že bude mnětls) zas celéj. Tak ale von to tak ďál. A mněli děvečku. Ta by ho byla ráda chtěla, jen jí to bylo divný, hdo mu pero ko-šilu, že si ju nihdy nedá ji vyprat, a v nedělu ju mněl tuze bílou. A nihdy tuze vo jídlo nestál. Přišel dom, šel do truhle a vzal si koláča. Tak nihdy hlad nemněl. Dyby byl šel desetkrát za hodinu, koláč byl dycky celéj. Jed-non ale byli spolu u muziky a tak tu košilu tuze upotil. Tak ted děvečka, že vona mu ju musí vyprat, dyby bylo nevím co, že ju s ňou upotil. Pacholek ale ráno jel vorat, a vona šla k zá-mečníkoj a vypitčila si tam klíče a truhlu jom vodemkla. A von tam mněl celéj koláč. Tak proto vona viděla, proč von moc nejí, dyš tam má celéj koláč. Tak jom koláč vzala a snědla a košilu vzala a namočila ju do dru-hýho prádla. A jak ju strčila do vody, kosila se rosypala a nezbylo z ní nic. A koláč mu snědla, tak von nemněl taky nic.

A byli dvá vandrovní, byli -w1*) Uhřích. Tak ráno vyšli z nocleha. Tak šli celéj deň pořád samejma horama. Tak přišla na ně noc. Ted nohy je bolely, v lesích byli, tak byli přinuceni si lehnout. Ale lehli si sik sak hlavama; jeden ležel hlavou tam, a druhéj ležel hlavou sem, aby z vobouch konců viděli. Slyšeli ale šramot, ale nehnuli se, poslouchali. Ted k nim přindou tři divoženky a ted jen se divily, co je to za zvíře, aby mnělo dvě hlavy. Ta jedna povidala, že juš 12) ty hory pamatuje třikrát vysekaný, ale takový zvíře že ešče neviděla. Ale povidala tem: „Poďte, préj, já pwdu doinka a voptám se prachbáby, jesli vona bude vědět, co je to za zvíře." Ale jak voni") vodešly, vandrovní se sebrali a ty Kl) tam pryž uháněli, protože by je byly divoženky usmrtily. Ty divoženky každýho ulechtaly, a co mněl u sebe, fšecko mu vzaly, samy nic neďály, a střelná rana se jich ner chytla. Byly potom zažehnaný. Sou v zemi fšechny, jen že sou zažehnaný, as') se bude psát tisíc devět set, pak přindou zas ven.

Ale voni6) byly takový malý a mněly velký hlavy a vlasy mněly spu-ščený a na sobě mněly jenom kytle. Tam v Hamřích bylo taky jedno zhandlovaný děcko. Tak já ho pama-tuju: vlasy mnělo viset na záda dlouhý jak ženská a fousy na hubě stát, a dyž mu je chtěli pucovat, von nenechal a sám neďál dočista nic, tak ho lidi musili tak živit

To vykládal Francek Moravec na pastvě.