Nejprf nebyly silnice jak sou ted. W Bystrým na zámku byl pán, co mněl panství, a jel se dívat do Jedlo véj 4) do dvora. A potkal tam sedláka. Ten sedlák vez hnůj. Teď se mněli potkat a vyhnout si nemohli. Tak sedlák vlez pot3) fůru a hnůj vzal z vozem na rameno a vynes ho na břech, *) aby pán moch projet. Ale jora to bylo moc divný; povidá tom sedlákoj, že aby přišel zejtra k ňom, aby si vzal sebou pytel. Tak von ale šel a slík5) doma s peřiny cejchu a vzal si tu cejchu sebou. Pán šafářoj poručil, ať plnéj pytel mu nasype hrachu. Von ale nasypal. Teď s pivovára mu dal velkou bečku piva, a ta bečka držela vosumdesát másů. Ted si vzal hrách na rameno a bečku pot3) pažu a ted šel dom. A ten pán se šel za ním dívat, jak daleko s tým pwde. Von ale šel. Byly tam jahody, tak von ešče při tom obíral jahody. Hrách mněl na rameně a velkou bečku pot3) pažou. Ale páa mu povídal: „Aš to sníš, přindi ke mně zas a na robotu tetkéj6) nejezdi, ted ti robotu votpoušěím." Tak tam ale byl třikrát. Potom mu ten pán povídal, že s ním pojede do Prahy. Voni ale s těch zámků ty páni mněli vzít každéj toho nejsilnějšího, co mněli, a ty se mněli spolu bit, keréj ') vyhrá. Miléj sedlák mněl s toho hroznou radost, že přec bude vidět jednou Prahu. Tak ale s pánem tam jel. A juš trošku promeškali. Byl tam vobr a ten napořád na všech vyhrál. Ted dyž bysterskéj přijel, vobr mu po-vidá, sedlákoj: „Poď, poď, ty červíku, šak dlouho dejchat nebudeš." Sedlák mu ale povidá: «Dyť sem já ti nic neuďál, co pak bysme se bili aneb připravovali vo život; jako kamarádi podáme si ruce, a druzí páni budou

myslet, že juž .je to fšecko." Miléj sedlák, jak si ruce podali, vobra s koňa do vejšky vyhodil. Vobr zrovna vostal mrtvěj. A ten pán, co toho vobra měl, ďál si z každýho smích. Tak tu se tuze zahanbil a s kočárem ujížděl pryč. Druzí páni na sedláka křičeli. Sedlák se pustil za pánem a chyt za kolo a načisto mu kolo rozdrtil. Tak ten pán nemoh ujet, musil se vrátit a mu zaplatit. Tak bysterskéj vyhrál, sedlák byl silnější jak9) vobr.

To vykládal Francek Moravec na pastvě.

Tak byl jeden kovář a mněl ženu a mněl jednoho syna a tom synoj dal říkat Jokeš. Ale matka jom musela ') dávat prso dvacet let. Von ďál f ko-várni 2) s tatem 8) a dys si smyslil, šel a vzal mámu za ruku a musela mu dat prso. A dys se nacucal, šel dělat zas. Dyž měl ale štyryadvacet let, tak povidá, že pude na vandr, aby jom tata uďál na cestu hůl, ale železnou. Tak mu uďál, vzal pět centů železa. Dyž mu ju dal, von ju vzal do ruky, to bylo tak, jako by mněl v ruce píro. Povidá mu, s tou že nihde *) nepude.