aby mu uďál těší. 5) Ešče koupil dva centy železa. Tak jom uďál hůl, mněla sedům centů, a máma jom napekla buchet, a dostal peníze a šel pryč. Přišel k jednom') mlejnn. Tam krajánek vyšel z mlejna a mlejnsltéj krt • men chyt a hodil si ho na rameno. Von si myslil u sebe: pane, ty si taky silnéj. Volal na něj, jeśli by s ním šel na vandr. I von že pude. Mynář7) ho ale nechtěl propustit, že ať tam vostane. Ale von nechtěl. Tak ho vyplatil, a šli spolu pryč. Ptal se ho, jak se jom říká. Ze se jom říká Nácek. Přišli do jednoho lesa, potkali tam jednoho, nes na rameně souš. 8) Jokeš mu povídá: „Ty chlapíku, dybys byl tak silnéj jak my, moh bys jít s náma Tak jak pak se ti říká?" Že se jom říká Bobeš. „A ty si myslíš, že já nejsu9) silnéj ?" To schodil z ramena a chyt takovou velkou jedlu vo půli a na fleku ju vytrch. No tak jom po-vidal, ať de s nima. Tak šli a přišli do jednoho mněsta a šli do hospody. Ptali se šenkýřa, co je tam novýho. Šenkýř povídal, že se tam králoj stra-tily tři cery, že mněl tři cery, že se mu stratily, a že vydal, hdo by je našel, že si může vzít za ženu, kerou bude chtět. 10) Jokeš povidá: „Kamarádi, to bude pro nás akorát." Šli k milým králoj, že je půdou hledat. Král jim dal peníze na cestu a povídal jim, dyž je fšecky tři nandou, každéj že dostane jednu za ženu. Ale přišli do jedněch hor. A juš tam dva dni f těch horách chodili. Tak potom Jokeš zarazil hůl do zemně a na ňu píščalku. A byly tam tři cesty. Tak každéj že piłde jednou cestou, a keréj něco nejspíš nandě, tak aby se tou cestou k téj píščalce vrátil a na tu. píščalku zapískal. Bobeš ale šel a našel tam chaloupku, tak se vrátil a zapískal. Voni ale přišli tam k ňom. Ted šli do miléj chaloupky. F chaloupce byly tři postele ustlaný, ale lc jídlu nebylo nic. Jokeš povídal: „Dys si to, Bobšu, našel, tak dělej tady voheň a přines vody, a my pwdetn s Náckem nějaký maso vopatřit." Tak ale voni šli. Ten ale běžel, našel vodu, honem dal do kuchyně, udal voheň, aby se mu voda vařila, než voni přindou. A Jokeš ten našel tam f chaloupce takovou cedulku :

dyby juž mrtvěj byl a tu cedulku nehdo nad ním přeříkal, tak každéj hned vob-živno Ale von si ju dal do kapce, že jom to může b?/t dobrý. Tak tam přišel takovéj maléj mužíček a povidá mu, Bobšoj: „Co pak tu děláš?" — „Kamarádi šli na lof, tak dělám voheň aby se mně voda vohříla, abysmo mněli brzo uvařený." — A ten mu žíček povidá: „Ty préj hloupéj, budeš na ně čekat, tuhle nad hlavou f komíně máš masa, co chceš, a než přindou, budeš mnět uvařený." Von se podívá a vidí tam masa dost, Ale povidá tom mužíčkoj, že jak ho dostane. Mužíček mu povidá: „Dyť tamle ") máš řebřík, postaf si ho a tak ho dostaneš " Von řebřík si dal do komína, a dyž byl u samýho masa, mužíček mu řobřík pottrch, a von spad dolů a vo-stal mrtvěj ležet. A mužíček řebřík vottách pryč, zasej hde byl. Ale fousy mněl ten mužíček aš po kolena. Ted přišli z lovu domká, ted šli do kuchyně, ted ho viděli, že von tam mrtvěj leží. Tak si Jokeš «pomněl na cedulku, co tam našel, že ju má f kapci, začal nad ním říkat, a von vobžif. Tak se ho ptal, co ďál anebo hdo tam byl. Von ale zapřel fšecko, povidal, že na něj přišla velká mdloba. Druhéj deň zas Jokeš povidal, že bude Ňácek hlídat, doma dělat voheň. A jak to bylo první deň, tak to bylo druhéj deň. Dyš přišli dom, Nácek mrtvěj ležel. Tak Jokeš cedulku zasej vytách s kapce, říkal nad ním, ten přišel k sobě. V noci mněli dycky jeden hlídat; dvá spali a jeden hlídal, aby k nim nic nepřišlo. Ale von — ten hdo mněl hlídat, dycky usnul, a hwně'2) byly fprostřed seknice; s nich to scházelo I3) ty huně do prostřed seknice. Třetí deň povidal Jokeš: „Dneska děte vy spolu na lof, dneska budu já doma vařit." Ale šel si pro vodu, uďál voheň, a ten mužíček k ňom zas přišel a povidá jom, co tam dělá. Von povidá, že šli kamarádi na lof, tak žo vohřívá vodu, aby to bylo spíš uvařený. Mužíček mu povidá: „Ty bloude, budeš čekat na kamarád«, l4) máš tuhle masa nad hlavou, co chceš." Von po ¦ vídal: „Jak pak ho dostanu ?" — „Máš tamle řebřík, vem si řebřík a vem si masa, co chceš." Miléj Jokeš ale skočil