a chyt mužíčka za fousy, a jak ho za ty fousy chyt, tak mu celou bradu utrch. Ted mu ale povídal: „To ses ty ten, co ty mý kamarádí tady tak tlučeš?" Ted ty fousy byly dlouhý, tak je tak pohlád, začal je hladit. Ale teu mužíček přiběch k ňoin a náramně ho prosil, aby ty fousy nehladil, že mu tuze zle ďéla. Von mu povídal: „Spíš je hladit nepřestanu, dokud mně vo královejch princkách nepovíš." Dyž ale si pomoct nemoh mužíček, tak mu povídal, že sou dvě důle15) tam pod zemOíí. A von jom povídal, že kudy se tam dostane? Mužíček šel a vo kázal jom studnu, tou studnou že so dostane dolů. Von fousy přestal hladit, a mužíček se stratil. A von si masa vzal s komína, co chtěl, a než přišli kamarádi, už mněl maso uvařený. Ale voní dyž byii spolu na tom lově, voni si to pověděli, jak se to s nima dílo. Jokeš jim povídá: „Vidíte, vy špatní chlapi, ten maléj mužíček vás dycky porazil." Najedli se a šli spát. Potom ďruhéj deň jim povídá, že kam pwdou hledat ty královy princky. A von tam byl vokof f téj studni. Tak že von si sedne do toho vokova, a voni ať ho pomalu dolů spouščí, 15) a dyž ty princky tam nandě, tak voni af sou u téj studně, že je zas vytáhnou zhůru. Ted ale na to von pustil do téj studně dolů hůl, jesli ta studna má jaký dno nebo žádný. Ale studna mněla. Tak si sed do vokova, voni ho spustili dolů. Ted vzal hůl. Tam byl velkéj plac, velký zahrady a zámek. Ted ale von přec vo nich nevěděl. Vytách s kapce ty fousy a začal je hladit. Dyž je začal hladit, tak ten mužíček k ňom přiběch a jen ho prosil, aby ty fousy nehladil, že mu to tuze zle dělá. Von mu ale povídal, ať mu poví vo těch princkách, tak že je nebude hladit. Von mu povidal, aby šel do toho zámku, tam že jedna je. a vona že mu dá prsten. A ten mužíček jom dal vočarovaný proutek, a tak tam že jednu vysvobodí, že je tam velkéj drak, a von že ho přemůže. A vo téj tlruhéj že mu poví zas první. Tak von ale šel do milýho zámku.

Přišel tam. Princka seděla u štola; celá byla uplakaná. Tak ho přivítala a povídala mu, jenom aby tam vo-

eud ") spěchal, její drak aš přinde dom, že by ho usmrtil. Von jí ale povidal, že von ju do vysvobodit, že von musí usmrtit draka. Tak mu ale dala prsten a skleni cu vína, aby se posilnil. Ten prsten mněl za pět mužů sile. 18) A povídala mu, aby si stoup podle dveří, že drak uš pude. Za malou chvilku se zámek začal celéj tříst, drak us se hnal dom. Ted mezi dveřma se začali spolu bit; von ho hůlkou mlátil, až milýho draka načisťb zabil. Ted se jí ptal, hde je ta druhá. Vona ho ale k téj druhéj zavedla. Von jen tam došel, tam byl zas ešěe silnější drak, taky se hnal dom. Ale jak byl hotovéj s prvním, tak byl s ďruhejm. Ted ale princky vzal a ted je ved k miléj studni a posadil je do vokova a ua vrchu kamarádi je vytáhli zhůru. Ale voni si na vrchu povídali, von že řekne, že je vysvobodil sám, a voni že by nic nedostali. Von ale nebyl tak hloupéj. Tak dyž zas spustili ten vokof pro něj dolů, tak von dal do toho vokova tu hůl, dyž mněli táhnout ho. Voni ju táhli až do prostřed studně a pak vokof najednou pustili dolů, aby se von zabil. Ale na to ščestí von to nebyl, byla to hůl. Ted hned viděl, jaký má kamarádi. Ty dvá vzali princky a ted uháněli k mirým králoj. Voni že je vysvobodili. Král je chtěl nechat19) sezdat, ale princky nechtěly, se sou mladý, že ešče počkaj. Tetkéj miléj Jokeš tam byl sám. Vzal hůl a chodil sem tam. Spomněl si na fousy. Vytáh je s kapce a začal je hladit. Mužíček k ňom přiběch a jen ho prosil, aby ty fousy nehladil, že mu dělá tuze zle. Von mu ale povidal: „Já je spíš nepřestanu hladit, až mně povíš, kde je ta třetí princka." Von mu povídal, že vona je to sama, ale vona že má draka, ten že je silnější jak byli ty vobá dvá, tak že nejni f stavu ju vysvobodit. 19) Von jí povídá, jan af mu de vokázat, hde vostavá, von že se vo to postará. Tak mu dala prsten, ten prsten za deset mužů mněl sile, a vočarovanéj proutek a mněla tam krámskou putnu, do téj putny jom dala honem plnou masa a povidala jom, tu putnu aby dal na sebe, a povidala jom, kam si má stoupnout, a drak dyš přinde domka, tak aby na