str. 83
něj sed a von že s ním poletí zliůru do povětří, a s téj pntuy aby jom hodil dycky kus masa před něj, von že má velkéj hlad, tak že se bude dávat hníž 2") dolů a že se dostanou až nad moře, a dyž jom posledui maso už hodí, aby tým proutkem ho tal do hlavy, tak von že spadne do mora a že se utopí, a tak že ju vysvobodí a ináč že ne'.21) Jak mu to řekla, tak von to udal. Dyž maso bylo pryč, a juž byli nad mořem, tak ho tým proutkem sek přes hlava, a von spad do mora a tam se utopil. Ale Jokeš jak jenom k vodě přišel, tak juš tam byl šif; zrovna ho dali na šif, a von jel na šifě spátky. Ale ted chodil eeíéj rok a naspátek neinoch trefit. Tak přišel do jednoho mněsta, dyž rok chodil. Sel do hospody a ptá se, [co je tarn novýho. Tak mu ale šenkýř po-vidal, že je tam princezna a že se chce "wdávat a iuýho že si nechce vzít,
až vot koho svůj prsten dostaue, že handluje nový prsteny za starý. Von povídal, i to že jo.a2) Zďál prsten s prsta a dal ho šenkýřoj, aby s ním tam zašel, že von novéj prsten žádnéj nechce, že jí ten starej daruje. Jak princka ale prsten viděla, zrovna poručila štyry koně do šejze zapříhnout a zrovna pro něj jela do hospody. A šaty už mněla přichystaný pro něj. Ted se přistrojili a jeli ke králoj, k otcoj. a3) A král hroznou radost mněl, dyš ta třetí jela domka ze ženichem. Ale Bobeš a Náeek jak se to zdově-děli, že Jokeš jede tam, sedli na koně a ujeli pryč, víckrát je žádnéj neviděl. A král Jokša s tou nejstarší dal hned sezdat, a tam to panství, co vona byla, bylo fšecko vysvobozený a bylo to její. A dal jí půl králoství,23) a ty dvě sestry vostaly svobodný při nich až do smrti. A ted je konec.
To vykládal Francek Moravec na pastvě.
1) Vypravovatel říkal jednou musel a jindy zase musil. — 2) Nominativ zní kovárna. — 3) ..Nominativ zní tata- — 4) Místo kam, nikam říká se v Rohožné hde, nihde. — 5) t. j. těžší. — 6) t. j. jednomu. — 7) Šiká se: mlejn, ale: mynář. — 8) Na otázku, co je souš, odpověděl mi vypravo-vatel: „To je suchéj strom, co v lesi uschne " — 9) t. j. nejsem. V minulém čase však se říká jen sem: přišel sem doni. — 10) V jednoslabičných infinitivech sloves s kmenem otevřeným nestáleným je kmenová koncovka krátká: mnět, chtět, dat, spát, brat, byt, bit a t. d.; ale: umřít, vzít, začít, smát se, bát se, vohřít, a pod. — 11) Říká se: tenle, tamle (tenhle, tamhle), ale: tahle, tohle, tuhle. — 12) t. j. houně. — 12) t. j. sházelo. — 14) Accusativ pl. muž, r. bytostí životných rovná se Nominativu. — 15) t. j. dole. —
I6) V 3. os. mn. č. sloves 3., 4. a 5. třídy (vzoru sázeti) užívají někteří koncovky —í, někteří zase koncovky —ej (ěj) a jiní koncovky —ijou. Tato různost pochází od toho, že obyvatelstvo této horské vesnice chodí do světa za výdělkem. — 17) t. j. odsud — 18) Podstatná jména na —la sklánějí se podle vzoru duse, na př.: děti juž dou ze škole; dal koláč do truhle; vozí tihle do stodole. — 19) Vy-pravovatel chodil kdysi do továrny na práci; bezpochyby tam pochytil tento germanismus. — 20) Ku slovům: nízký, nízko, níž, nit před-souvá se h: hnískéj, hnísko, hníž, hnit. — 21) K záporné částici ne, je-li na konci věty, přidává se temný, hrdelný zvuk, který označuji apostrofem. — 22) t. j. ano. 23) Ku slovu otec se nikdy ne-předsouvá v. — 24) Před příponou —ství vysuto je v.
|
|
