@S@ 129

0 němž psal jsem v Č. Lidu IV. 214 a V. 25, dopátral jsem se ještě některých údajů, a to v matrikách fary cuclavské neboli po staro-česku sudislavské. Cuclavský farář Jan Kolovrátek oddával dne 3. února 1801 Josefa Procházku zę vsi Borovnice z čísla 29, jenž byl synem Josefa Procházky, podruha ze Slatiny panství choceňského; o stavu ženicha nezaznamenáno v matrice, než že byl katolík, svobodný a 28 let stár (tedy již tehdáž náš písmák pokládal se o dvě léta za staršího, než skutečně byl, později pak r. 1848 přidával si čtyři léta, a při smrti r. 1859 pět let věku). Nevěsta byla Apolena, dcera Františka Dostála, truhláře z Borovnice panství choceňského z čísla 29 (tedy ženich bydlil v domě svého tchána), katolička, 20 let stará, svobodná. Svědkové jsou zapsáni Jan Bečička, sedlák z Velké Lhoty, a Václav Horský, sedlák z Cuclavě. — Manželům těmto narodila se dne 2. července 1806 v Borovnici v čísle 40 dcera Anna, kteráž křtěna byla 4. července v Cuclavi (zemřela potom v nedospělém věku); při křtu otec Josef Procházka poznamenán jakožto poklasný, a matky Apoleny Procházkové otec František Dostál byl tehdáž rychtářem v Borovnici; manželka rychtářova Františka Dostálová stála vnučce za kmotru spolu s Vincencem Dostálem, zahradníkem z Borovnice, a s Rozalii Bečičkovou z Borovnice.

Z pozůstalosti Josefa Procházky darovali nyní jeho potomci ještě jednu rukopisnou knihu do Českého Musea, kdež dostala signaturu III. F. 38; čítá asi 168 listů v malém kvartu, začátek i konec schází. Obsahuje recepty na rozmanité nemoci a neduhy, psaoé po česku asi uprostřed 16. věku, jakž souditi lze dle písma, pravopisu

1 jazyka. Nejspíš jest to přepis ze starší předlohy, sebrané z rozličných knih; místy odvolává se na autority, jako na mistra Křištana Pražského, na Avicenu, na kněze Staňka ö navné kosti, na mistra Kaliena (Galena?), na Mikuláše učícího, aby každý člověk hada jedl, na pana Dobřanského, jenž vyzkusil prach pro kámen atd. Podobá se Jádru z mnohých lékařských knih vybranému, jež Jungmann uvádí a popisuje pod číslem III. 277. Ze staré vazby zbývá zadní deska, kteráž slepena jest z účtů hospodářských, činěných na statcích pánův z Bubna liticko - žamberském a doudlebském v letech 1634—1637